Když po smrti Sporckově jím založený Řád zanikl; nebyl tedy v žádném případě zrušen, jak se někteří oponenti řádu domnívají, po téměř dvě stě let nebyly učiněny žádné, nebo téměř žádné kroky k jeho obnově. První vážné pokusy v tomto směru byly učiněny až před rokem
1938 ze strany Českomoravské myslivecké jednoty u příležitosti oslav dvousetletého výročí Sporckovy smrti. Na Kuksu byly uspořádány poměrně velkolepé oslavy tohoto výročí, byla ražena pamětní medaile a se znovuvzkříšením Řádu bylo velmi vážně uvažováno. Slibné přípravy však byly přerušeny jednak odtržením Československého pohraničí a především pak vypuknutím druhé světové války. Poměry v pohraničí krátce po válce a především nástup komunistického režimu restauraci Řádu v žádném případě nepřály.
Příznivěji se situace začala vyvíjet až v roce l968, kdy skupina nadšenců mezi kterými byl tehdejší kastelán hospitalu pan Němec a známý ředitel zoologické zahrady ve Dvoře Králové Ing. Josef Vágner, znovu vážně o obnovení řádu uvažovala a činila k tomu patřičné kroky. Srpnové události však přerušily i tento slibný vývoj.
Poněkud odlišněji se vyvíjela situace v zahraničí, kde jmenovitě v Rakousku myšlenka obnovení Řádu získala podporu vysokých státních míst a kde také Řád, hlásící se k odkazu původní Sporckovu instituce, byl v padesátých letech založen. Přestože tento Řád vystupující pod názvem Der Internationale St. Hubertus Orden převzal některé prvky Sporckova, Řádu jsou jeho současné stanovy, insignie i vnitřní řád natolik odlišné, že je nutno hovořit o zcela novém Řádu, jakkoliv se k původnímu Řádu hlásí a stejně jako Řád zdejší s námi slaví 300leté výročí založení Sporckova Řádu.
Mimo uvedené iniciativy k obnovení Řádu byly podniknuty některé pokusy z řad jednotlivců,
z nichž je nutno uvést alespoň snahu Dr. Evžena Chrousta, na tehdejším Kraslickém lesním závodě. Dr. Chroust je v současnosti členem Řádu v Kuksu a jeho práce na znovuobnovení Řádu jsou proto velmi dobře známy, hodnoceny a uznávány. Současný „Řád sv. Huberta v Kuksu“ byl ilegálně obnoven v roce 255. výročí předání Řádu císaři Karlu VI. a jeho manželce Alžbětě Kristýně, ve večerních hodinách 3. listopadu 1978 v Kuksu před vstupem do hrobky, kde je pohřben zakladatel Řádu František Antonín hrabě Sporck.
Dokladem je pergamen, který byl k této příležitosti speciálně připraven. Byl a zůstal v surovém tvaru přední části kozlečí kůže o velikosti 79 x 64 cm.
Nápis na pergamenu je tohoto znění:
Ke cti a slávě České myslivosti
sv. Huberta, patrona všech myslivců
obnovujeme tímto
ŘÁD SV. HUBERTA
založený v roce 1723 hrabětem Františkem Antonínem Sporckem KUKS 3. 11. 1978
Na spodním okraji, který měl být později při úpravě pergamenu odříznut, jsou zkušební podpisy některých ze zakládajících členů, protože na surový pergamen bylo velmi obtížné psát.
Veškerá činnost Řádu až do roku 1989 byla uskutečňována ilegálně s větší či menší intenzitou.
Po listopadu 1989 se aktivita Řádu obrátila i na veřejnost, byli přijati další členové a probíhala příprava k legalizaci Řádu. Toto období bylo uzavřeno 16. 6. 1992, kdy pod číslem jednacím VSC/1-11951/92-R Ministerstvo vnitra České republiky provedlo registraci Stanov Řádu sv. Huberta. Sídlem Řádu sv. Huberta byl zvolen Kuks. Při přípravě stanov bylo vycházeno z historických pramenů a některých publikací zabývajících se historií původního Řádu i osobností F. A. hraběte Sporcka. Jsou to především díla Dr. Heinricha Benedikta, T. Halíka a Dr. Pavla Preisse. Stanovy se tedy maximálně přibližují původním představám a pravidlům hr. Sporcka, i když obsahují i některé moderní prvky předepsané současnou legislativou, jakou je např. revizní komise apod. i když ve stanovách je samozřejmě pojmenována přijatelněji.
Za zvláště hodnou zřetele je možno považovat základní ustanovení v Článku I kde je výslovně uvedeno a registrací potvrzeno, že Řád “... je přímým pokračovatelem Řádu sv. Huberta založeného Františkem Antonínem hrabětem Sporckem.“
Tato idea a posléze i skutečnost se odrazila a neustále se projevuje ve veškeré činnosti Řádu, který je žijícím organismem, nikoli barokní relikvií. Restaurace takovéto instituce a její oživení po třech stech letech a co hůře po šedesáti letech totalitních režimů, je prací nelehkou, kdy je nutno vážit každý krok. Připomínky, kritika, ale někdy i přímé urážky jsou pro Řád živnou půdou při volbě další cesty. Legalizace Řádu a podstatné zvýšení jeho aktivit se odrazilo i v zájmu myslivecké veřejnosti o vstup do Řádu.
Do Řádu jsou dle stanov přijímáni občané bez rozdílu národnosti, rasy, státní příslušnosti a pohlaví, kteří jsou křesťany a vykonávají nejméně po deset let právo myslivosti či lovu a slibem se zaváží respektovat stanovy a vnitřní záležitosti Řádu. O vstup do Řádu musí požádat anebo jsou doporučeni některým ze členů či rytířů Řádu. Přijímací ceremoniál je totožný s původním a seznámíte se s ním v jednom z dalších příspěvků. Se vznikem Řádu byly a jsou připravovány jeho insignie a znaky, kterými je Řád presentován.
Základní insignií, znakem a snad i logem je kopie původního Sporckoya Řádu, tj. lovecký růžek na závěsu s centrálním štítkem znázorňující svatohubertskou legendu. Řád je vyroben ze stříbra o ryzosti 999, pozlacen, zavěšen na červené stužce. Tento řád byl zaregistrován jako ochranná známka a jeho zneužití či použití jinými subjekty je soudně napadnutelné, dle příslušného zákona. Uvedený řád je použit i na slavnostní pečeti a razítku. Při běžném nošení je nahrazen miniaturou, která je nošena na oděvu dle ustanovení vnitřních záležitostí.
Použití a používání výše zmíněného řádu jako výhradního oficiálního znaku je výsledkem dlouhotrvající diskuse. Pokud se na některých předmětech, např. Řádovém poháru objevil znak jiný, v tomto případě hlava svatohubertského jelena, bylo to v důsledku ještě probíhajících diskuzí. Pohár je připravován v poněkud jiném provedení a vyšší kvalitě s již schváleným oficiálním znakem. Další insignií je žezlo s pozlacenou soškou sv. Huberta, na niž členové řádu skládají svoji přísahu při slavnostním přijímání. Do vnějších znaků, kterými se řád prezentuje, patří slavnostní uniforma, s kloboukem a pelerínou. Dále lovecký tesák s gravírovanou čepelí, na níž je kromě výzdoby řádový znak a jméno nositele tohoto tesáku.
Řád, tesák i uniformu obdrží každý člen Řádu při svém pasování, které probíhá dle tradic vždy 3. listopadu, při větším počtu přijímaných i v předvečer výročí smrti hraběte Sporcka, ve zvláště výjimečných případech po svatohubertské mši v rámci svatohubertských slavností. Svatohubertské slavnosti jsou pořádány na Kuksu vždy druhou říjnovou sobotu a jsou zviditelněním a propagací Řádu na veřejnosti. Od letošního roku budou jejich součástí i semináře k Tradicím myslivosti, které byly právě zahájeny.
Mimo uvedené insignie a znaky, které již byly anebo jsou vyráběny se ještě připravují anebo dokončuji další a sice Řádová kniha, u níž zbývá provést vnější výzdobu dle původního vzoru, tesák velmistra se kterým bude prováděno pasování a řádové poháry jejichž nový návrh se připravuje ve sklárnách v Novém Boru. V jednání a právě probíhající diskusi v Řádu je ještě otázka slavnostních pluviálů. U příležitosti oslav třistaletého výročí Řádu byly ve spolupráci s Českou numismatickou společností raženy stříbrné pamětní medaile s portrétem hr. Sporcka a svatohubertským výjevem a dále pamětní žetony ve stříbře a mědi, které jsou kopiemi Sporckových žetonů ražených v roce 1723.
I když informace o insigniích, znacích Řádu a konečně i o ražených mincích nepovažuji za zásadní, uvádím je proto, že jsou vlastně první oficiální informací tohoto druhu. Za podstatně závažnější a základní považuji poslání a činnost Řádu, které jsou specifikovány v II. Článku Stanov a které uvádím v doslovném znění, neboť rovněž nebyly publikovány z toho prostého důvodu, že nejsou určeny pro širokou veřejnost.
Článek II. stanov sv. Huberta
Poslání a činnost Řádu sv. Huberta
Posláním Řádu svatého Huberta /dále jen Řádu/ je skrze horlivé provozování myslivosti a ušlechtilé honby, při respektování mysliveckých tradic, myslivecké etiky a zvyklostí, při ctění přikázaní božích a božích zákonů, velebit Boha, pána našeho, sv. Huberta, patrona myslivosti a státi se na jejich přímluvu skutečnými šlechtici ducha, nositeli přátelství a lásky k bližnímu. Toto pak projevovati i skutky dobročinnými ve smyslu poslání původního řádu.
Toto poslání řád naplňuje zejména tím, že:
a/ pořádá, organizuje a ovlivňuje duchovní myslivecké a lovecké dobročinné aktivity svých členů,
b/ umožňuje prohlubování znalostí, vědomostí a dovedností svých členů v oblasti duchovní, mysliveckých tradic a zvyklostí etiky a konečně myslivecké činnosti a ušlechtilé honby,
c/ organizuje dobročinnou činnost ve vztahu k nemocným, starým či nemohoucím členům Řádu, myslivcům a členům jejich rodin,
d/ organizuje, pořádá a ovlivňuje aktivity na záchranu a obnovu památek, na řád, Fr. A. hr. Sporcka, památek mysliveckých, lesnických, rybářských, přírodopisných a církevních v rámci sídla řádu a v oblasti působení jejich členů,
e/ pomáhá zajišťovat myslivecké a lovecké vyžití svých členů,
f/ prosazuje, hájí a ochraňuje společné zájmy a práva svých členů vůči ostatním subjektům a zastupuje je v případech, kdy bude jednáno o věcech zejména přesahujících možnosti a schopnosti jednotlivce. Toto pak především v aktivitách Řádu,
g/ provozuje společné činnosti a služby, vyplývající z dalších dokumentů Řádu a to vždy ve prospěch členů Řádu,
h/ spolupodílí se a řídí vytváření ekonomických, materiálních a jiných potřebných podmínek pro činnost Řádu a jejich členů,
i/ navazuje a udržuje kontakty s ostatními mysliveckými a loveckými organizacemi a spolky v oblasti svého působeni a to na přísně křesťanských a demokratických principech,
j/ provozuje hospodářskou, případně zahraničně hospodářskou činnost a za tím účelem zřizuje vlastní hospodářská zařízení a podniky,
k/ zřizuje zařízení a fondy umožňující výše uvedenou činnost.
Citovaná část stanov, jakkoliv se jeví všeobecnou, je dále konkretizována ve vnitřních zásadách činnosti Řádu. Tato konkretizace je reakcí na změny, které probíhají ve společnosti, v myslivosti a především na nešvary a zrůdnosti, které se v naší krásné myslivosti objevují. Ilegální Řád byl postaven na nesouhlase s komunistickým pojetím myslivosti a jeho nešvary.
Jeho členové se od nich osobně distancovali a při výkonu práva myslivosti se do nich nezapojovali. Tento trend platí v mnohem větší míře i nyní, kdy hovořit o myslivosti, se v některých případech snad již vůbec nedá. Slyšíme stesky na současný zákon o myslivosti, ale ruku na srdce, kolik stran by mohl mít zákon, kdybychom se dokázali oprostit od závisti, podlosti, hrabivosti, nafoukanosti, velikášství, hlouposti a dalších vlastností, které se jménem myslivost nemají a nikdy nebudou mít nic společného.
Situaci lze změnit několika způsoby. Dobrým zákonem, který stejně budou naplňovat lidé, změnou myšlení, což je jedním z cílů Řádu anebo obojím. V každém případě však obrovskou každodenní prací. Prací na jejímž konci je krásná ušlechtilá Česka myslivost, vykonávaná myslivci, skutečnými šlechtici ducha i konání, tak jak si to představoval i hrabě Sporck, jehož hlas k nám promlouvá z hloubky tří staletí a ukazuje cestu. Ne každý chce tento hlas slyšet a poslouchat. Ne každý se proto stává rytířem Řádu sv. Huberta. Ti, kteří do řádu již vstoupili, vědí, že při naplňování odkazu hraběte Sporcka je nutno v ruce třímat nejen lilii, ale i meč.
Dovolte mi, abych na závěr popřál nejen svým Řádovým bratřím, ale i všem ostatním, kteří to s krásnou Českou myslivostí myslí dobře, hodně síly v jejich konání. Vám všem pak hodně poučení ze semináře, příjemné zítřejší slavnosti, zdraví a mnoho krásných zážitků při výkonu myslivosti.
RNDr. Josef ŠTYCH
