V roce 1995 tomu bylo právě 300 let, kdy František Antonín hrabě Sporck, proslulá osobnost českého baroka, založil 3.listopadu roku 1695, v den zasvěcený svatému Hubertovi, lovecký Řád, nesoucí jméno tohoto patrona myslivců.
Také časopis Myslivost na toto výročí upozornil (č. 4/1995). Připomeňme si proto jen velmi stručně některé mezníky zakladatelova života a několik okolností, týkajících se Řádu.
František Antonín hrabě Sporck se narodil 9. března 1662 v Lysé nad Labem, zemřel tamtéž 30. března 1738. Jeho otec Jan, pocházející ze selského rodu, byl za své vojenské zásluhy povýšen do šlechtického stavu. Mladý Sporck, který studoval práva a filozofii na Karlově univerzitě v Praze, podnikl řadu cest do ciziny, kde zvláště pobyt ve Francii měl na něho trvalý vliv, který se projevil zájmem o náboženství, umění i o u nás dosud neznámé způsoby lovu. V roce 1684 se František Antonín ujal svých panství a stal se jedním z nejbohatších šlechticů v zemi. Sporck se stal významným mecenášem umění výtvarného, hudebního, divadelního i literatury, zavedl u nás parforsní hony a troubení při lovech. Zajímal se o chov loveckých psů, zakládal obory, bažantnice a kačenárny, věnoval se čižbě, zdokonaloval konstrukci loveckých palných zbraní. Ve všech německy mluvících zemích byl Sporck uznáván za velmistra myslivosti. A nakonec se skutečně stal velmistrem jím dne 3. listopadu 1695 založeného loveckého Řádu sv. Huberta. Založení Řádu sledovalo účely etické, estetické i humanitární, neboť dle Tomáše Halíka: … měla se rozšiřovat úcta a vážnost tohoto patrona mezi vznešenou společností šlechtickou, která horlivě pěstovala myslivost. Hlavně pak ti, kdož byli do Řádu přijati, byli odvráceni od různých marnivých a záludných rozkoší a skutků, které směřovaly ke škodě bližních, a měli se oddávati raději nevinné a ušlechtilé myslivosti, místo zahálce, která je počátkem všech nepravostí. Řádem měla být podle úmyslu zakladatele šířena též svornost a věrná soudržnost mezi šlechtickými členy jeho a úcta ke Stvořiteli světa, který jej obdařil takovým množstvím rozmanité zvěře k radosti člověka. Kromě toho myslivcům, kteří pro neschopnost nemohli si chleba službou již vydělati, z pokladny, do níž různé poplatky členů řádových plynuly, dostati se mělo podpory...
V letošním roce (2003) si připomínáme jubileum jedné velevýznamné události v životě Řádu. Totiž před 280 lety, dne 3.listopadu 1723, přijal řádové insignie ze Sporckových rukou tehdejší rakouský císař Karel VI.. Jak k tomu vlastně došlo? Po dlouhých přípravách přijel císař Karel VI. v září roku 1723 do Prahy ke korunovaci na českého krále. Součástí velkolepých oslav byly samozřejmě i lovy. Sporck, který velmi stál o císařovu přízeň a zejména o udělení Řádu Zlatého rouna, dal k této příležitosti zhotovit svým dvorním rytcem Michaelem Heinrichem Rentzem mědirytinu nesoucí název „Le corne du Saint Hubert“. List obsahuje výjev parforsního honu na daňka, francouzské strofy lovecké písně anonymního autora včetně nápěvu, známé pod názvem Árie sv. Huberta, jejich německý překlad, zveršovaná tzv. malá, šestibodová pravidla Řádu sv. Huberta a řádové modlitby ke sv. Hubertovi a modlitbu zkrácenou. Český překlad Árie sv. Huberta, malých pravidel Řádu sv. Huberta a řádové modlitby ke sv. Hubertovi uvádíme v příloze.
Za pobytu v Praze navštívil císař s družinou několikrát Sporckův zámeček Bon Repos u Lysé nad Labem, kde si prohlédli čižbařské zařízení. Dne 3. listopadu 1723 pořádal císař hon v bažantnici v blízkosti loveckého zámečku v Hlavenci, nedaleko Bon Repos. Sporck za ním přijel na místo oběda, podávaného pod mohutným dubem, a předal mu půl kopy čerstvě nachytaných kvíčal. Císař ho pozval k tabuli a po skončení oběda ho Sporck poprosil, aby přijal insignii Řádu sv. Huberta, kterou mu připjal na řetěz Řádu Zlatého rouna, aby mu tak jednoznačně naznačil své dávné přání. Císař se také podepsal do řádové knihy. Kýžený Řád Zlatého rouna Sporck sice neobdržel, ale prestiž Řádu sv. Huberta tímto císařovým vstupem nesmírně vzrostla. Jeho členy se poté stala vysoká šlechta i několik korunovaných hlav.
Onu významnou událost v životě Řádu, i v životě Sporckově, hrabě patřičně oslavil. Na paměť přijetí císaře Karla VI. Za člena Řádu sv. Huberta dal Sporck razit pamětní medaile. Na rubové straně medaile je orlice s přizvednutými křídly, která drží v pařátech loveckou trubku. Na prsou má zavěšen medailon znázorňující zjevení sv. Huberta, nad ní je nápis CHARMANT SOUVENIR (roztomilá připomínka), dole je letopočet 1723. Varianta medaile se liší drobnými odchylkami orlice, nápis i číslice letopočtu jsou menší. Na lícní straně mají oba typy medailí znázorněnu scénu zjevení sv. Huberta. Medaile byly raženy ze zlata nebo ze stříbra.
Na místě kde císař přijal řádovou insignii, nechal Sporck zbudovat od slavného barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna pískovcový památník se sochou císaře a svatohubertským výjevem. Byl odhalen 3. listopadu 1725 a zachoval se dodnes. Velký dub, pod kterým císař obědval, byl bez Sporckova vědomí v červnu následujícího roku skácen.
K pátému výročí císařova podpisu do řádové knihy nechal Sporck v roce 1728 razit opět dvě medaile. Obě mají na lícní straně stejný motiv jako medaile z roku 1723, tedy scénu znázorňující zjevení sv. Huberta. Na rubové straně je na jedné medaili vyobrazena insignie Řádu sv. Huberta, nad ní je nápis CAESARE SUBSCRIBENTE (císař podepsal)a pod ní je nápis DIE III. NOV. MDCCXXIII (dne 3. listopadu 1723). Na druhé medaili je na rubové straně v horní polovině vyobrazena řádová insignie, pod ní jsou oba nápisy. Medaile byly raženy ze zlata, ze stříbra a z mědi. Medailím z roku 1723 a 1728 se také říká lovecké žetony. Jejich autorem byl drážďanský medailér Heinrich Paul Grosskurt.
Doc. MUDr. Jaromír Kovařík, Csc., ing. Zdeněk Navrátil
