V listopadu 2008 uběhne 313 let od vzniku nejstarší myslivecké organizace ve střední Evropě, Řádu svatého Huberta. Chceme-li poskytnout informace o vzniku Řádu svatého Huberta a jeho činnosti, nelze jinak, než začít osobou jeho zakladatele Františka Antonína hraběte Sporcka.

František Antonín byl prvorozeným synem generála Johana Sporcka, velitele císařského jezdectva, vynikajícího vojáka a vojevůdce. Tento byl za své vojenské zásluhy mj. za vítězství nad Turky na řece Raabu u sv. Gotharda povýšen na barona a v roce 1664 na dědičného říšského hraběte. Je vyznamenán nejen císařem, ale i papežem. Císař Leopold I. mu věnuje panství Lysá n. Labem, kromě značných finančních odměn a výsluhy. Hrabě Jan Sporck dokupuje v létech 1650 až 1975 další statky a to Konojedy, Chroustnikovo Hradiště, Malešov. Hořiněves, Neděliště a Světí a posléze Velký Vřešťov, čímž se stal jedním z nejbohatších mužů českého království. Sám původem sedlák, téměř negramotný, dbal o vzdělání svých synů, ale i svých poddaných. V roce 1657 zakládá soukromou školu pro selské dětí v Chroustníkově Hradišti, čimž o více než sto let předešel patent o povinné školní docházce, vydaný Marií Terezií až v roce 1774. Nezapomíná ani na charitativní činnost a vojenské veterány. Oba jeho synové, František Antonín i Leopold Ferdinand studují od svých 13 let na pražské universitě.

František Antonín ukončuje studia filozofie a práv v šestnáctí létech s výborným prospěchem a podniká tzv. kavalírskou cestu po Evropě, při niž opět studuje, hlavně v Turíně a v Paříži. Během této kavalírské cesty pobývá v Itálii, jižní Francii, Španělsku, Anglii, Holandsku a Belgii a končí dvouletým pobytem u dvora Ludvíka XIV ve Versailles. Okázalý styl nejvyšší francouzské šlechty, dobové královské ceremoniály a především lov inspirovaly Sporcka při provádění mnohých českých projektů. K nejpozoruhodnějším Sporckovým projektům patři Kuks. Malá osada v panství Chroustníkovo Hradiště je během několika let přebudována v sídlo bohatého šlechtice, přesahující svým vybavením lázeňská zařízení Karlových Varů nebo Výmaru. Kuks nabízel Dům filozofů – z dnešního pohledu předchůdce akademie věd, divadlo a operu, hipodrom, střelnici, parky, oboru, lovecká zařízení apod. Skvostem byly a jsou doposud sochařský unikát lesního betléma, kostel sv. Trojice a Braunova galerie ctností a neřestí. Nelze zapomenout na holandskou lékárnu a hospitál. Významnými kulturními počiny hraběte byla výstavba první opery v Praze, spolupodíl na výstavbě pražské Invalidovny a mnoha dalších kulturních a uměleckých projektech po celých Čechách. Za úvahu stojí, že po Rudolfu II. Byl Sporck největším zadavatelem uměleckých zakázek Čechách.

Obrovské zásluhy má ale hrabě Sporck v oblasti rozvoje chovu a lovu zvěře, v modernizaci pojetí myslivosti, v její návaznosti na kulturní vyobrazení myslivosti. Sporck vycházel s názoru, že myslivost má být činností dokonale organizovanou, prováděnou specializovaným personálem a doprovázenou dobře vycvičenými smečkami psů. Opouští zcela doposud běžné zvyklosti při lovu, především je odpůrcem bezuzdného zabíjení nadháněné zvěře. Jeho pojetí lovu je lov parforzní, lov na předem vytypovaného jedince, kterému je dána možnost, i když jen nepatrná, úniku. Celý průběh lovu má svá neměnná a zákonitá pravidla a rituály, včetně pocty takto ulovené zvěři, zacházení se zvěří před a po ulovení. Vzhledem k průběhu takového lovu došlo k výraznému rozvoji loveckého psářství a lovecké hudby. Ceremoniál parforzního lovu vyžadoval zdatné trubače, proto František Antonín hrabě Sporck nechal vyučit dva své myslivce, Václava Svídu a Petra Relliga na francouzském dvoře u vrchního lovčího markýze Marka Antonína Dampiera hře na lesní rohy. Oba tito myslivci se zasloužili k rozšíření tohoto nástroje v Čechách. Postupně byl původní lesní roh upraven a zdomácněl v naších krajích buď jako borlice nebo lesnice. Hrabě Sporck byl zakladatelem řady kačeníků, bažantnic, obor, číhadel a dalších zařízení pro chov a lov zvěře a propagátorem jejich využívání. Sporcka je proto nutno považovat za zakladatele myslivecké etiky v Evropě, přinejmenším v středoevropské oblasti a cílevědomého mysliveckého hospodaření se zvěří. Toto pojetí myslivosti zvýraznil dne 3. listopadu 1695, kdy v Lysé n. Labem založil Řád svatého Huberta, prohlásil se velmistrem, založil Řádovou knihu a stanovil třicet povinností a pravidel pro řádové členství. Lze říci, že tento skutek byl hozenou rukavici vší vrchnosti, světské i duchovní, neboť řád byl založen nikoliv panovníkem, nebo nejvyšším církevním hodnostářem, byl ale přijat bez doložených a nám dne známých námitek. Svůj řád, jehož insignií byl medailónek se svatohubertským výjevem, zdobený drahokamy, zavěšený nad loveckou trubkou s rudou šesticípou sametovou rosetou, uděloval, pomazaným hlavám církevním a světským, šlechticům a jejich manželkám. Mezi nejvýznamnější nositele Řádu patřili např. císař německý a římský a král český Karel VI, jeho manželka, císařovna Alžběta Kristýna, polští králové August II a August III, císař František I. Lotrinský, princ Evžen Savojský, dále členové rodů Schwarzenbergů, Černínů, Kolowratů, Lichtensteinů, Kinských apod. Hlavní podmínkou členství v Řádu bylo horlivé provozování ušlechtilé honby a veškeré myslivosti při respektování zákonů a božích přikázání, úcta k patronu myslivců svatému Hubertovi a šíření vzájemné svornosti mezi milovníky honby ve jménu lásky k bližnímu a úcty k Stvořiteli světa.

Po smrti Františka Antonína převzal řízení řádu jeho synovec. Nebyla to ale osobnost odpovídající tomuto úkolu a řád postupně vymírá. Nikdy v průběhu doby nebyl zrušen. V novodobé historii došlo k několika pokusům o obnovení činnosti Řádu. Snaha v období meziválečném iniciována ze strany Československé myslivecké jednoty byla přerušena v roce 1938. Další pokus o deset let později zastavily únorové události. Úspěšný byl až pokus v roce 1978, kdy došlo zásluhou dr. Josefa Štycha, Karla France, Aleše Kuny a Jiřího Rolečka k obnovení činnosti Řádu. Stalo se tak dne 3.listopadu 1978, v den 283. výročí založení řádu před Sporckovou hrobkou na Kuksu. V roce 1992 byl Řád zaregistrován u Ministerstva vnitra a byla potvrzena kontinuita s původním řádem Sporckovym. Řád svoji činnost rozšířil i za hranice státu a postupně došlo k založení zahraničních destinací na Slovensku, v Německu, Švýcarsku, Rakousku a v současné době v Polsku.

V současnosti je posláním Řádu ochrana mysliveckých tradic a prosazování existence myslivosti jako trvalé služby ve vztahu k přírodě i společnosti. Řád věnuje pozornost především otázkám myslivecké morálky a etiky. Činnost Řádu je prováděná prostřednictvím prefektur. Řád organizuje celostátní seminář s mysliveckou tématikou na který navazují celostátní myslivecké slavnosti. Konají se v místě odpočinku zakladatele řádu – na Kuksu. V letošním roce proběhne 11. ročník semináře a 13. ročník svatohubertských slavností. Podobné slavnosti organizují v měřítku regionálním i některé prefektury, často včetně kvalitních odborných seminářů. V říjnu se koná již po 7 let svatohubertská troubená mše v chrámu sv. Víta a svatohubertské mše organizují i jednotlivé prefektury, popřípadě jsou tyto mše součástí mysliveckých slavností i jiných subjektů. Řád se začal zaobírat i činností charitativní. V letošním roce organizuje takovou akci jesenická prefektura. Smyslem je získat prostředky pro činnost křesťanské misie na Haiti. Řád vyvíjí v současné době i činnost vzdělávací. Členové řádu mají možnost prohloubení svých vědomosti jak v oblasti duchovní prostřednictvím exercicií, tak v oblasti odborné prostřednictvím seminářů organizovaných jednak pro potřeby řádu, jednak pro veškerou mysliveckou veřejnost. V rámci jednotlivých prefektur se podílejí na organizaci společenské a odborné prezentace Řádu sv. Huberta a celé myslivosti mezi veřejností. Činnost Řádu je prezentována prostřednictvím vlastních internetových stránek, kde lze získat i informace o činnosti řádu a kontaktech na jednotlivé funkcionáře řádu, publikacemi v tisku a to jak odborném mysliveckém, tak v tisku běžném. Prezentace řádu probíhá na všech akcích řádu, jak celostátních, tak regionálních. Prezentaci provádí i každý člen řádu svým vystupováním, práci a mysliveckou odborností.

Řád svatého Huberta a současnost

Řád sv. Huberta navazuje na více jak třistaletou tradici, kdy dne 3. listopadu 1695 byl založen Františkem Antonínem hrabětem Sporckem, který se stal prvním velmistrem Řádu. Byl to právě on, osvícenec a tvůrce dodnes obdivované krajiny kolem Kuksu, který v regulích Řádu jedinečně spojil myšlenky novodobé myslivosti a humanismu, které poznal při svých cestách po Evropě.

„Řád byl zřízen za tím účelem, aby ti, kteří budou do Řádu přijati, byli odvráceni od různých marnivých a záludných skutků a oddávali se raději nevinné a ušlechtilé myslivosti ...“

Věhlas Řádu sice pohasl po smrti zakladatele, ale myšlenky lákaly dál. Několikrát se uskutečnily pokusy obnovit Řád, ale až v roce 1978 opět zazněla slova slavnostního řádového slibu. Další jeho činnost byla až do roku 1989 uskutečňována ilegálně. Po listopadu 1989 se aktivita Řádu konečně mohla obrátit na veřejnost. Rok 1993 se pak stal rokem oficiální registrace novodobého Řádu sv. Huberta a byla potvrzena kontinuita s původním řádem Sporckovým.

Novodobý Řád se plně hlásí k návaznosti na poslání původního Řádu. Jeho činnost lze rozdělit do dvou okruhů.

Na činnosti věnující se zachovávání a podpoře ušlechtilých mysliveckých tradic a na činnost charitativní, směřující nejen na podporu svých členů, ale i ve prospěch památek svázaných s posláním Řádu a odkazem jeho zakladatele.

V čele Řádu stojí velmistr Řádu. Poradním sborem je rada mistrů. Členové Řádu mohou být velmistrem Řádu pasováni na rytíře. Řád vyvíjí svou oblastní činnost pod hlavičkou prefektur, kterých je dvanáct.

Řád se v souladu se svým posláním věnuje řadě činností, určených členům a veřejnosti: vzdělávání a osvěta - každoroční semináře se zahraniční účastí k otázkám myslivosti, odborné semináře a společenské prezentace Řádu sv. Huberta a celé myslivosti. Hubertovy listy – informačně vzdělávací bulletin. Slavnosti na Kuksu – největší myslivecké slavnosti v ČR, konají se vždy první říjnovou sobotu. Obdobné myslivecké slavnosti
se konají ve všech prefekturách ŘsH, a to postupně od jara do podzimu. Svatohubertská troubená mše v chrámu sv. Víta v Praze – koná se vždy v říjnu, přítomnost lesních rohů na mši je připomínkou zavedení fanfár do mysliveckých ceremoniálů hrabětem F. A. Sporckem.

Klub přátel Řádu sv. Huberta, který byl založen v roce 2001 je organizace pro mysliveckou veřejnost působící zejména v oblasti myslivosti a s ní spojené ochrany přírody. Soustředí se i na práci s mládeží a na spolupráci s ŘsH.

Mezinárodní spolupráce - Řád sv. Huberta se ve své novodobé podobě začlenil do velké rodiny řádů se stejným posláním v zahraničí.

Historie, současnost, Nadace

Ohlédnutí za historií Řádu svatého Huberta

U vzniku stál František Antonín hrabě Sporck, syn Johana Sporcka, velitele císařského jezdectva, který byl za zásluhy povýšen v roce 1664 na dědičného říšského hraběte. F. A. hrabě Sporck po ukončení studia filozofie a práv podniká kavalírskou cestu po Evropě, kde ho okouzlili a inspirovali dobové královské ceremoniály a především lov. To se projevilo při uskutečňování nejpozoruhodnějšího Sporckova záměru a tím je be-
zesporu KUKS. Obrovské zásluhy má v oblasti rozvoje chovu a lovu zvěře a v modernizaci pojetí myslivosti. Opouští zcela doposud běžné zvyklosti při lovu, především je odpůrcem bezuzdného zabíjení nadháněné zvěře. Jeho pojetí lovu je lov parforsní, lov na předem vytipovaného jedince, kterému je dána možnost úniku.
Dne 3. listopadu 1695 založil Řád svatého Huberta, který dodnes stojí a navazuje na nejlepší tradice středoevropské myslivosti i humanismu. Byl i prvním velmistrem ŘsH. Založil Řádovou knihu a stanovil třicet povinností a pravidel pro řádové členství.

Obnovení Řádu svatého Huberta

Až v roce 1978 je ŘsH znovu ilegálně obnoven. Slova řádového slibu zazněla 3. listopadu 1978 na Kuksu. V roce 1993 byl Řád znovu řádně zaregistrován a byla potvrzena kontinuita s původním Řádem Sporckovým.

Novodobý Řád se svým posláním plně hlásí k návaznosti na poslání Řádu původního. Činnost lze rozdělit do dvou okruhů: činnosti věnující se zachování a podpoře ušlechtilých mysliveckých tradic a na činnost charitativní, směřující nejen na podporu svých členů, ale i ve prospěch památek svázaných s posláním Řádu a odkazem jeho zakladatele.

Vzdělávání a osvěta - každoroční semináře k otázkám myslivosti, Hubertovy listy - informačně vzdělávací bulletin, slavnosti a Sporckův duchovní odkaz - Svatohubertské slavnosti na Kuksu a v dalších prefekturách ŘsH, Svatohubertská troubená mše v chrámu sv. Víta a v prefekturách ŘsH, Mezinárodní spolupráce - začlenění do velké rodiny řádů se stejným posláním v zahraničí.

Klub přátel Řádu sv. Huberta - organizace pro širokou mysliveckou veřejnost, která se zabývá i ochranou přírody, prací s mládeží atd.

Hospitální nadace Františka Antonína hraběte Sporcka

Osvícenecké myšlenky hraběte Sporcka se projevily založením hospitálu pro dožití stovky mužů z jeho panství s počátkem 18. století. Sporckův hospitál přežil po téměř 300 let bez zásadní změny. Až do roku 1974 zde byl domov důchodců. Když po svém obnovení v roce 1989 resp. 1993 hledal Řád sv. Huberta cestu k naplnění charitativní činnosti svého poslání, ujal se logicky také tohoto Sporckova odkazu. V roce 1993 byla zaregistrována Nadace Řádu sv. Huberta a v roce 1998 byla  přeregistrována pod názvem Hospitální nadace Františka Antonína hraběte Sporcka. Nadace pracuje zcela bez státních příspěvků a její chod je financován pouze z darů a příspěvků. V současné době se rozbíhají různé zajímavé charitativní nadační projekty.