Malíř, kreslíř a rytec Johann Elias Ridinger se stal svým dílem nejslavnějším barokním mistrem ve zpodobňování lovné zvěře, kronikářem v uměleckém ztvárnění všech způsobů lovů tehdejší doby. Narodil se před 300 lety dne 16. února 1698 v německém Ulmu.
Jeho otec, písař a kreslíř, záhy rozpoznal synovo nadání. Jako 14tiletý nastoupil Ridinger do učení k ulmskému malíři Christophu Reschovi; osvojil si zde solidní teoretické znalosti perspektivy, geometrie, v nauce o architektuře a v technických dovednostech kresby a malby. I když Ridinger od mládí s oblibou kreslil zvířata, byl to jeho další učitel, augšpurský Johann Falch, který ho zasvětil do animalistického malířství. Tři roky strávil Ridinger ve službách hraběte Metternicha, tehdejšího braniborského vyslance u říšského sněmu v Řezně, a právě tato doba měla na něho rozhodující vliv. Dvorský, nádheryplný životní styl baroka, účast na nejrůznějších lovech a loveckých slavnostech, styk se zvěří, s mysliveckým stavem, s urozenými lovci, s ušlechtilými plemeny koní, návštěvy jezdeckých škol a slavností, to byly podněty, které určily náplň celoživotní Ridingerovy tvorby.
Po návratu do Augšpurku navštěvoval ještě malířskou akademii, záhy se však stal známým a oblíbeným tvůrcem a právě pro svoji zasvěcenost ve věcech loveckých byl dokonce pokládán za „vyučeného myslivce“. Jeho snaha po zdokonalení byla neúnavná. Nejprve vytvářel pouze kresebné návrhy, podle nichž pracovali jiní rytci, později však stále častěji realizoval své kresby i vlastní rytinou. Jako vážený občan a oslavovaný umělec se v roce 1759 stal ředitelem malířské akademie v Augšpurku. Po životě naplněném poctivou tvořivou prací zemřel tamtéž dne 10. dubna 1767. V Ridingerově díle pokračovali jeho synové Martin Elias (1730-1780) a Johann Jakob (1736-1784).
Dochované Ridingerovo dílo zahrnuje malby, kresby a tištěnou grafiku. I o autorově fyzické podobě jsme informováni (podobizna otce z roku 1767 od J. J. Ridingera, autoportrét vyrytý synem M. E. Ridingerem, podobizna od Johanna Jakoba Haida). Malby jsou nanejvýše vzácné; např. v německém mysliveckém muzeu v Mnichově je originál „Dančí zvěř v lese“ (1726). Kresby, ponejvíce návrhy k rytinám, také nejsou četné a např. jeden z obsáhlejších souborů (53 listů) je uložen ve zmíněném muzeu. Velmi početně se však dochovala tištěná grafika, většinou mědirytiny, ať již vytvořené Ridingerem samým nebo dle jeho návrhů. Je známo přes 1300 titulů. Většina listů má doprovodné texty, někdy veršované. Menší soubory tvoří grafické listy zvířat (lvi, sloni, buvoli, velbloudi, opice aj., zápasy divokých zvířat), ilustrace k bajkám, žánrové scénky, bojové výjevy, lidské postavy, biblické obrázky. Obsáhlejší je Ridingerova tvorba věnovaná zobrazení koní (plemena, jezdecké školy, karusel aj.). Nejrozsáhlejší tématické okruhy se zabývají zvěří a způsoby lovů.
Zvěři je věnováno 18 souborů. Ridinger zobrazuje zvěř srstnatou, užitkovou i dravou, v klidu i za pohybu, jednotlivě i ve skupinách, někdy s nákresy šlépějí a stopních sledů (např. série „Jagdbare Thiere mit grossen Fährten“ - „Lovná zvířata s velkými šlépějemi“ z roku 1740). (1,2,3). Vůbec nejrozsáhlejší Ridingerův soubor čítající 126 listů „Entwurf einiger Thiere“ („Nákresy některých zvířat“, 1738-40) předvádí mimo jiné zubra, jeleny, daňky, srnčí a černou zvěř, kozorožce, kamzíky, zajíce, medvědy, vlky, rysy, divoké kočky, lišky, jezevce, vydry, bobra, kunu lesní a skalní, tchoře, hranostaje, lasici, veverku. Jiné série zobrazují dravce denní a noční, divoké kachny, jeleny ve čtyřech denních dobách (ráno, v poledne, večer, o půlnoci), atd.
Některé soubory zpodobňující zvěř nebo lovy mají předlouhé názvy, jako např. stolistový „Genaue und richtige Vorstellung der wundersamsten Hirsche sowohl als anderer besonderlichen Thiere, welche von grosser Herrn selbst gejagt, geschossen, lebendig gefangen oder gehalten worden. Auf hohen Auftrag und zum Vergnügen aller Freunde und Liebhaber der in der Natur sich zeigenden Seltenheiten gesammlet und verfertiget von Johann Elias Ridinger seel. Mahler und Kupferstecher auch der Academie Director in Augsburg 1768“ („Přesné a správné zobrazení nejpodivuhodnějších jelenů a jiných zvláštních zvířat, která byla vznešenými pány samotnými ulovena, zastřelena, živoucí chycena nebo chována. Na svrchovanou zakázku a k potěšení všech přátel a milovníků v přírodě se vyskytujících zvláštností sebráno a vyhotoveno Johannem Eliasem Ridingerem, zesnulým malířem a mědirytcem též ředitelem akademie, v Augšpurku 1768“). (4,5,6).
Výjevy z lovů se zabývá 13 souborů. Ridinger zachycuje na svých grafických listech v nejrůznějších fázích všechny způsoby tehdy provozovaných lovů. Tak např. 16ti listový soubor se zabývá parforsním lovem jelena, jiné série jsou věnovány štvanicím na zubra, medvěda, jelena, divočáka a další zvěř, existuje soubor o sokolnictví, dokonce jako lovecké výjevy jsou zobrazeny tehdy známé čtyři světadíly. K nejznámějším patří seriály nazývané zkráceně „Die Jagtarten“ („Způsoby lovů“, 36 listů, z roku 1729) (7,8,9,10,11,12) a „Die Fangarten“ („Způsoby odchytů a lapání“, 30 listů, z roku 1750). (13,14,15,16,17,18). Jednotlivé grafické listy dokonale ukazují lov jelenů, srnčí a černé zvěře, kamzíků, zajíců, tetřevů a tetřívků odstřelem, leče obstavené plachtami, odchyt do sítí jelení, dančí, srnčí a černé zvěře, zajíců, koroptví, výrovku, samostříly a újeď na medvědy, vlky a lišky, různé tlučky, sklopce, železa a jámy k lapání vlků, rysů, lišek, jezevců, vyder, záskoky do obor a mnoho dalšího.
Loveckými psy se zabývají čtyři série, avšak tito se hojně vyskytují při loveckých výjevech. Sedm souborů je věnováno postavám lovců a sokolníků, Dianě a loveckým výjevům z antického bájesloví. S Ridingerovými rytinami se může pozorný návštěvník setkat u nás v některých zámcích (Konopiště, Orlík, Ohrada u Hluboké nad Vltavou, Kozel, Bruntál aj.).
Doc. MUDr. Jaromír Kovařík, CSc.
