Řecké „symbolon“ znamená znak, značku, znamení. Symbol pak je znak zastupující obecný pojem, konkrétní představa, jež slouží k označení nějakého abstraktního pojmu. Např. srdce je symbolem spravedlnosti.

Prvotní představa se přenáší do symbolické roviny na základě podobnosti, příbuznosti, sdružování představ. Nauka o symbolech a jejich užití se nazývá symbolika. Antická kultura vytvořila množství symbolů. Nemálo jich pochází z prvních dob křesťanství (jehož symbolem je kříž) a ze středověké kultury (např. symbolika rytířských erbů). Symboly byly vždy v náboženství, v poezii a ve výtvarných uměních důležitým prostředkem, jak zkonkrétňovat abstraktní pojmy a děje. Každá kultura se proto snažila o vytvoření souvislého jazyka symbolů, jehož znalost byla všeobecná a která přetrvává dodnes. Doposud jsou symboly přítomny i v lidových zvycích.Z různých speciálních symbolik může být pro myslivce poutavá symbolika zvířat a to těch, které zákon o myslivosti zahrnuje pod pojem zvěř. Z dostupných pramenů jsme shromáždili údaje o následujících druzích zvěře srstnaté a pernaté.

Jelen – byl zvířetem uctívaným již od pravěku na celém světě. Vzhledem ke každoročně se obnovujícímu paroží byl v mnohých kulturách a epochách symbolem plodnosti, růstu, vzniku i zániku. Mimoto byly jelení parohy – vzhledem k utváření a k barvě v době parožení – četným národům symbolem světelných paprsků a ohně; jelen byl tudíž zván slunečním zvířetem a zprostředkovatelem mezi nebem a zemí. V budhismu byl zlatý jelen symbolem moudrosti a odříkání. V Číně jevil se jelen jako sluneční zvíře příležitostně i záporně – symbolizoval vyprahlost a suchopár. V antice byl jelen vedle laně, posvátným zvířetem bohyně lovu Artemidy; boj jelena s jinými zvířaty symbolizoval boj světla s temnotou. Antika pokládala jelena též za nepřítele a ničitele hadů; s touto představou se setkáváme ještě v křesťanském umění středověku. Legendy o Eustachovi a Hubertovi vyprávějí o zjevení jelena nesoucího kříž mezi parohy.

Kamzík – v řecké mytologii se objevuje ve spojení s Panem, bohem lesů, stád, pastýřů, lovců, symbol spolehlivosti, sebedůvěry.

Laň – symbol mateřství nebo vůbec ženství; v pohádkách bývají ženské bytosti často proměněny v laň. V řecké mytologii byla laň zasvěcena Héře nebo Artemidě; její vůz byl tažen čtyřmi laněmi nebo jeleny se zlatými parohy.

Prase divoké – ve starém Řecku a v Japonsku byl kňour uctíván jako zosobnění síly a bojechtivosti. U Keltů bylo divoké prase symbolem vyšších kast – válečníků a kněží, a bylo pojídáno při náboženských slavnostech. Ve středověkém umění bylo symbolem démonična.

Zajíc - v lidovém podání byl zaměňován s divokým králíkem. – Pokládán za symbolické měsíční zvíře, poněvadž ve dne spí a v noci bdí. V pohádkách a pověstech mnoha národů jsou zajíc a měsíc ztotožňováni. Vzhledem k četnému potomstvu je pokládán za symbol plodnosti, symbol stále se obnovujícího života. Pro svou domnělou bázlivost platí občas za symbol strachu a zbabělosti, pro svou rychlost je v zajíci viděn obraz rychle ubíhajícího života. Vzhledem k jeho údajné schopnosti spát s otevřenýma očima, je pokládán za symbol bdělosti.

Medvěd – byl uctíván především severskými národy jako prapředek člověka, prostředník mezi nebem a zemí, jako král zvířat. V řecké mytologii byl medvěd průvodcem nebo vtělením Artemidy. Na Sibiři byl medvěd – pro svůj zimní spánek – dáván do souvislosti s měsícem, který také „odchází a přichází“. Ve středověkém umění býval medvěd – též pro svůj zimní spánek – symbolem stáří a smrti člověka. V křesťanské symbolice vystupuje většinou negativně – představuje ďábla nebo smrtelný hřích obžerství.

Vlk – může mít symbolický význam kladný, většinou však záporný. Jelikož dobře vidí ve tmě, byl pokládán – zvláště v severní Evropě a v Řecku – za symbol světla, a tak se příležitostně objevuje jako průvodce Apollóna. Jako pes i vlk mohl být průvodcem duší zemřelých. V germánské mytologii se vlk zjevuje jako nebezpečný démon, který vytím ohlašuje zánik světa. Křesťanská symbolika se vztahuje především na poměr vlk – jehně, přičemž jehně symbolizuje víru, vlk temné mocnosti. Ze sedmi smrtelných hříchů symbolizuje vlk obžerství a lakotu. Středověká lidová víra pokládala vlka za démonické zvíře, v jehož podobě se zjevují čarodějníci a čarodějnice, i sám ďábel. Také v mnohých pohádkách a pověstech symbolizuje vlk negativní síly. Příslovečný vlk v ovčí kůži je symbolem pro předstíranou bezbrannost.

Rys – ve středověku většinou symbolem ďábla. Jelikož mu byla připisována schopnost vidět i skrze zdi, stal se, při zobrazování pěti smyslů, personifikací zraku. Též symbol divokosti a lstivosti.

Vydra – symbolické zvíře měsíce. V Evropě příležitostně pokládána za průvodkyni duší zemřelých, v moderním pojetí symbol radosti, hravosti, dělení se s druhými.

Jezevec – v Japonsku jako symbol lstivosti nebo sebeuspokojení. V křesťanském umění středověku symbolizuje lakotu, lenivost, v pojetí moderní symboliky neohroženost, sebedůvěru.

Liška – v japonské a čínské mytologii démonické zvíře, které se může přeměňovat v různé podoby, především v lidskou. V některých indiánských kulturách je liška symbolem chlípnosti. V Evropě často zobrazením chytrosti a lstivosti; ve středověkém umění symbolem ďábla, lži, nespravedlnosti, nestřídmosti, lakoty.

Lasice – symbol opatrnosti, vzdoru, prohnanosti, lstivosti.

Hranostaj – vzhledem ke své zimní kožešině symbol čistoty, neviny a nedotknutelnosti – proto často používána na oděvech vládců. V křesťanském umění středověku symbolizoval hranostaj přemožitele ďábla, poněvadž loví a usmrcuje hady.

Veverka – v germánské mytologii zasvěcena bohu ohně a hromu. V umění křesťanského středověku symbol ďábla pro svou bleskovou rychlost a ohnivě červenou barvu; v moderním pojetí symbol aktivity a pohotovosti.

Drop – poněvadž je kohout doprovázen více slepicemi, v Africe pokládán za symbol polygamie.

Tetřívek – v pojetí moderní symboliky zosobňuje životní energii.

Krocan divoký – u Indiánů severní a střední Ameriky symbol plodnosti, symbol všeho požehnání, co skýtá země.

Husa divoká – v Egyptě a v Číně pokládána za prostředníka mezi nebem a zemí. V Řecku byla husa zasvěcena Afroditě, v Římě Junoně; platila za symbol lásky, plodnosti, manželské věrnosti, též ostražitosti, za posvátného ptáka.

Kachna divoká – na Dálném Východě považován kachní pár, obvykle spolu plovoucí, za symbol manželského štěstí.

Bažant – v Číně pokládán, vzhledem k hlasu – zpěvu a pohybům – tanci, za symbol harmonie v kosmu; hlas a zvuk úderů křídel byl dáván do souvislosti s hromem, tudíž s bouřkou, s deštěm a s jarem. Byl spojován též s plodností, se sexuální sílou. Ve středověku byl považován za ztělesnění šalby a klamu.

Holub – v pramenech se nerozlišuje domácí a divoký. V Přední Asii dáván do souvislosti s bohyní plodnosti Ištar. V Řecku zasvěcen Afroditě. Islámem pokládán za posvátného ptáka. V Indii, též u Germánů, tmavý holub věstil neštěstí a smrt. V křesťanském umění symbol mírnosti, prostoty a čistoty. Párek bílých holubů je populárním symbolem lásky; s ratolestí v zobáčku všeobecně symbolizuje mír.

Hrdlička – ve starověku prostřednictvím bohyň Ištar a Eset spojována se ženskou sexuální silou, pro křesťany symbol míru, mateřského principu.

Orel – jako symbolické zvíře velmi rozšířen; často dáván do souvislosti se sluncem a nebem, příležitostně s bleskem a hromem. V symbolice se nejvýrazněji uplatnila v mnohých kulturách jeho síla a vytrvalost, let směřující k nebi. Byl pokládán za krále ptáků a již od starověku sloužil jako symbol bohů a králů (Zeus, Jupiter, symbol římských legií, aj.). V bibli je orel symbolem boží všemohoucnosti; je atributem evangelisty Jana jako symbol duchovního vzletu jeho evangelia. Ze sedmi smrtelných hříchů symbolizuje orel pýchu, ze čtyř základních ctností spravedlnost. V heraldice slouží jako znak suverenity dodnes.

Jestřáb – pro svou loupeživost v umění křesťanského středověku symbolizuje smrt. Jindy symbol obezřetnosti a smělosti.

Krahujec – v Egyptě, též u Řeků a Římanů, dáván do souvislosti se sluncem.

Poštolka – v moderní symbolice zosobňuje rychlost, agilnost, přesnost v jednání.

Sovy - v Egyptě a v Indii byla sova ptákem mrtvých, od starověku dodnes je její houkání pokládáno za tajemné, neštěstí a smrt věštící znamení. V Číně byla dávána do souvislosti s bleskem (který rozjasňuje noc) a s hromem (který ruší ticho noci). Jelikož sova vidí v noci a jelikož byla pokládána za vážnou a přemýšlivou, stala se symbolem moudrosti, která přemáhá temnotu nevědomosti; jako taková se stala atributem řecké bohyně Athény. V křesťanské symbolice byl přičítán sově většinou záporný význam – jako symbol duchovní temnoty.

Volavka – v Egyptě posvátný pták. Vzhledem k dlouhému zobáku symbolizovala pátrání po skryté moudrosti, ale též zvědavost – poněvadž strká do všeho zobák. Volavka popelavá pro své zbarvení pokládána za symbol pokání. V moderním pojetí symbol iniciativního svobodného rozhodování a sebejistoty.

Straka – ve středověkém umění často symbolizuje zlo, pronásledování nebo brzkou smrt. V moderní symbolice představuje správné využití vědění, i okultního.

Sojka – v moderní symbolice zosobňuje správné využívání síly.

Havran – pro svou barvu, hlas a dotěrnost pokládán u mnoha národů Orientu i Západu za zlé předzvěstné znamení, ohlašující nemoc, válku, smrt. Ve středověku symbolizoval smrtelný hřích obžerství. Na druhé straně v mnoha kulturách pokládán, pravděpodobně mimo jiné i pro svou inteligenci, za božského a slunečního ptáka. V Japonsku byl poslem bohů. V Persii byl zasvěcen bohu světla a slunce. V nordické mytologii doprovázeli nejvyššího boha Odina dva havrani – Hugin (myšlenka) a Munin (paměť).

Vrána – v pojetí moderní symboliky nositelka intrik, zlodějství, též však bdělosti.

Racek – v novodobém pojetí symbol zodpovědného chování a vzájemné komunikace.

A nyní o psovi, čtyřnohém myslivcově pomocníkovi. – Již od starých dob byla symbolika psa vykládána protichůdně. V mnoha kulturách byl dáván do souvislosti se smrtí; střeží říši mrtvých, je průvodcem duší zemřelých nebo prostředníkem mezi světem mrtvých a živých (Cerberus). Také bohové noci se příležitostně zjevují ve psí podobě jako např. řecká Hekaté. Psovi připisovaná moudrost a též jeho silný pohlavní pud byly důvodem, že některé kultury (např. v Africe) v něm viděly prapředka civilizace. Pro svou příslovečnou věrnost se stal pes symbolem věrnosti a ochráncem především žen a dětí. V záporném smyslu byl pes pokládán za symbol nečistoty, neřesti a nízkosti, např. v islámu; téměř ve všech kulturách bylo jeho jméno ponižující nadávkou. Ve středověkém umění byl symbolem závisti, hněvu, zla, ale též víry a věrnosti.

Na závěr ještě několik přirovnání.

Lov – V Přední Asii a Egyptě obraz lovu tj. přemožení a zničení divokých zvířat, sloužil jako symbol pro vítězství nad surovostí, nepořádkem a nevědomostí. Lov jako cílevědomé pronásledování kořisti je v křesťanské mystice symbolem vášnivého hledání duchovních cílů.

Luk a šíp – Symbol války a moci. Luk často znamená životní sílu; šíp je symbolem rychlosti, pohybu, příležitostně zobrazuje sluneční paprsky (šípy Apollónovy). Amor vystřeluje lukem šípy lásky.

Peří – U mnoha primitivních národů symbol vegetace (podobný vzhled jako listí), má blízko k nebi a ke slunci (vzhled obdobný paprskům). Pérová ozdoba čelenky u některých indiánských kmenů je symbolem moci s úzkým vztahem ke slunci. V minulosti sloužilo peří též jako atribut sociálního postavení, např. péřový chochol na helmách středověkých rytířů.

Les – V náboženských představách a v lidové pověrčivosti četných národů hraje významnou úlohu jako posvátné a tajemné území, kde se zdržují dobří a zlí bohové, duchové a démoni, diví muži, víly, atd. V mnohých kulturách nacházíme posvátné háje, které skýtaly azyl. Představuje symbolicky něco nadpozemského, tajemství skrývajícího, zvláště v lidové slovesnosti – pohádkách, pověstech, písních.

Zelená barva - Barva rostlinné říše, rašícího jara, každoročně se obnovující přírody, tudíž barva naděje, svěžesti, barva zprostředkování mezi červení ohně pekelného a modří nebe, barva moudrosti (též podle islámu), barva dlouhého života. Proto je tedy myslivecká barva zelená.

Doc. MUDr. Jaromír Kovařík, CSc.