1. Rentz pracuje na zakázkách pro F.A.hraběte Sporcka
V minulém vyprávění o Michaelu Heinrichu Rentzovi jsme jej opustili nad prací stěžejního díla pro F.A. hraběte Sporcka a to nad Křesťanským rokem (1 díl).Další velkou zakázkou byla Kniha emeritů (2 díl), kterou Rentz vyzdobil jedenašedesáti vyobrazením svatých žen žijících v ústraní. V tomto díle je zachycen i posmrtný portrét Šporkovy dcery Marie Eleonory, která byla příslušnicí hradišťských anunciátek. Rentz pracoval také na 2. díle Křesťanského roku, který realizoval s přestávkami více jak 12 let.
2. Odchod z rentzovy dílny J.D.Montelegreho /nevlastní syn/
Z minulého příspěvku víme, že nevlastní prvorozený syn Johan Daniel de Montelegre pracoval s Rentzem v kukské huti. Tato relativně zajištěná existence však J.D. de Montelegreho nezbavila tužeb po svobodné tvořivé práci bez vlivu nevlastního otce. Určitě i pod tlakem jiných problémů se osamostatnil na podzim 1726 a zapustil kořeny v Žitavě, kde se také žení, samozřejmě s vědomím hraběte, který později při „kacířském procesu“ proti němu mu to bylo přičítáno k tíži, když zaměstnává luterána Rentze ale ještě vydává zhostný list k vystěhování a sňatku s dalším luteránem a tím způsobuje odpadnutí „ovečky“ ze stáda katolické církve. Těmito osobami byl J.D.de Montelegre a dcera kukského malíře Jana Brože, Barbora Zuzana.Rentz odchodu svého nevlastního syna nijak neželel. Po jeho odchodu pracuje na dalších rytinách mimo stěžejní díla a to na dvou pohledech na hraběcí ermitáž a Bonrepos, které se stávalo zastávkou na cestě do Prahy a z Prahy(v letech 1722-1733), když po otci zděděné dominium Lysá prodal příteli Františku Josefu hraběti Černínovi. Takto se sice připravil o významný lovecký revír ale usoudil že na lyském panství nebude pořádat velkorysé parfosní hony. Bonrepos si držel pouze pro druhou velkou loveckou vášeň a tou byla čižba.
3. Úloha Rentze ve „válce“ Sporcka s jezuity
V traktátu „Litis abusus“ se uzavírá dlouhá etapa nesmířlivého boje proti křivopřísežným mužům justice tzv „herkommanská“, aby ji vystřídala kratší, leč o to prudší smršť a tou byla hraběcí zvídavost, která vedla k předepisování receptů, jak v přísně protireformačních Čechách pojímat křesťanství. Toto období nazýváme proti „Kvadrátům“, kdy ten tvrdošíjný FAGUS si dovoloval až příliš. Prostředky na to měl jak finanční tak praktické to je služebníky v grafice, knihtisk a distribuci. Neustálé nové nápady, v dopisech rozesílaných na všechny strany převedených do konkrétních požadavků a příkazů, což můžeme chápat jako kladení ok a léček, který vzcházel z trvalého fundátorova neklidu, pokušení a napětí (což jsou vlastnosti náruživého lovce), zvědavého na to jak hon vlastně skončí.Spor se sousedy jezuity nemohl skončit jinak než obžalobou hrozící mu kacířstvím. Zdrojem nesmiřitelného boje s jezuity byl kus pozemku v Novém lese nad Stanovicemi, který v říjnu 1725 chtěli jezuiti směnit s pozemkem u Labe, který by se mu i lépe k ucelenosti panství hodil. Totiž jezuité zde v Novém lese chtěli vztyčit „Kalvárii“, pro kterou již nechali v předstihu vyrobit některé sochy, což Špork vítal a byl by ke směně svolný. Ovšem výměnou superiora jezuitů za zemřelého Kirchmayera zvoleného Josefa Wiplingera, který zájmům Šporcka a původním dohodám nepřál.Zastavil všechny práce. To Šporka urazilo, tento stav ještě gradoval sporem o „novoleské“ pozemky a protest žírečských jezuitů proti „tesání“ Betléma v Novém lese.¨ Nevraživost, dosud latentní u Šporka přerostla u popudlivého hraběte naplno.Požádal Rentze o vytvoření rytiny s výjevem „čarodějnickým“, kterou nechal rozdávat poddaným. Také přikázal svést slámu a harampádi na místo zamýšlené Kalvárie a zde nechal ve filipojakubské noci ( z 30.04 na 1.05. 1727) vše zapálit a ještě oheň umocnil „rachejtlemi“ na stromech uvázaných, takže u pověrám náchylných poddaných vyvolal iluzi, že se tohoto vršku zmocnil čert,umocněnou tvrzením, které nechal rozhlásit, že je to proto, že otcové jezuiti upustili od postavení Kristova kříže.„Černí sousedé“ se stali také terčem kratochvilných narážek lázeňských hostů.Vnějším projevem byly i paskvilské urny v zahrádkách pousteven, klíče od nich měl pouze Šporck, kam vhazovali příspěvky v kampani proti jezuitům. Rentz vytvořil pro Šporcka vedle „Sabatu čarodějnic“ i další „letáky“ s podobným námětem. Uvědomoval si nebezpečnost tohoto „díla“ avšak jako protestant se na věc díval trochu jinak než katolík.Urození návštěvníci lázní se bavili také tím, že se pokoušely veršovat na adresu „černokabátníků.Špork rozšiřuje tyto „dílka“ i mimo Kuks, což zapadalo do jeho názoru nového témbru křesťanství.Což se jistě nelíbilo autoritám křesťanské církve a odezva na sebe nenechala dlouho čekat.
4. Kukská inkvizice a dopad na Rentze jako autora rytin.
Proto oddíl kyrysníků Caraffova pluku, který 26.07.1729 obklíčil Kuks a zabavil šestatřicet beden knih, grafických tisků a ostatních. Naštěstí mezi nimi nebyly důležité svazky konceptů hraběcí korespondence. Příštího dne se výslechová mašinerie rozjela naplno. Seemanův deník nám zachycuje události den po dni. Výslechy se vedly na úřadu hejtmana Voračického v Hradci Králové. Dne 29.07. přišel na řadu k výslechu i eskortovaný do Hradce Rentz a po výslechu uvězněn ve Filozofickém domě na Kuksu, odkud byl propuštěn až příští den navečer. Znovu však byl 31.07. konfrontován se sekretářem hraběte Scheffknechtem a kukským správcem Seemanem. Hlídkami k výslechu byl doprovázen tak dlouho, dokud nebyla prokázána jeho nevina.18.11. 1729 se vydali do Kuksu cenzoři hradecké konzistoře /Václav Chřepický a Jan František Michálek/, aby podrobili vše zevrubné prohlídce a nechali zabílit nebo odstranit „vše závadné“. Práce cenzorů, kterou Rentz mohl na vlastní oči vidět mu dala lekci, jež se specificky odrazila v jeho díle. První příležitostí byla modlitba zaslaná Šporkovi tyrolským hrabětem Sarntheimem, kterou Rentz opatřil „vyobrazením“ čerstvého českého světce Jana z Nepomuku s adorujícími putti opírajícím se o „Šporkův rodový erb“. Další prací v tomto smyslu byla děkovná modlitba za záchranu života fundátora, kterou Rentz doprovodil výjevem „Vztyčení kříže se Spasitelem“.
5. Kontakty s M.B.Braunem a Petrem Brandlem.
Dramaticky přerušená Braunova sochařská práce v novolesské skále se zdárně rozběhla v roce 1731 a také si je hrabě vybral za cíl cest ke kontrole postupu prací. Je zde již ukončený stav Kristova narození i Klanění tří králů. V této době se jezuiti znovu rozhodovali postavit Kalvárii, která tak dramaticky sehrála roli v životě hraběte.Dne 13.09.1730 probíhala lidová slavnost v Novém lese u reliéfu narození Krista tzv.“Povýšení svatého kříže“ ještě u nevysvěcené kaple a rozdával se „Křesťanský rok“ s Rentzovými obrázky. Tak se stalo, že se dvě díla v určitém čase potkaly i když již dříve před několika lety se Braunovi novolesští anachoreti potkali s Knihou emeritů vyzdobenou Rentzovými grafikami. Takže tito umělci se znali osobně měli možnost poznat svá stěžejní díla a jistě i pohovořit o práci v hraběcích službách. Krátkými životními a tvůrčími podněty na Rentze působil i Petr Brandl, který plně zapadal do kukské idylky v podřízenosti mecenáše a hybatele, totiž hraběte. Dne 9.08.1731 se P. Brandl vrací krátce do Kuksu, aby si vypůjčil od hraběte peníze a za to „namaloval“ hraběcí portrét. Dluhy hrabě neodpoštěl. Ty byly „železné“. Proto není vyloučeno, že je malíř odčiňoval právě zhotovováním hraběcího portrétu. O Rentzových stycích s Brandlem v oněch dnech určitě došlo už také proto, že na zmiňovaném portrétu se objevuje Miles christianus, kterého prokazatelně mohl prvně spatřit „na buku u kuchyňky“. neboť toto má souvislost se svatými na stromech a Seeman si 20.08. zapsal, :“ Rentz křesťanského bojovníka na buku již zcela vykreslil a vymaloval“.
6. Úloha Rentze na práci „Svatí na stromech“ v Hubertově lese – 1731
Rentzovo „kreslení a malování“ byla mělká a pak polychromovaná řezba do živého kmene buku. Rentzův Křesťanský bojovník byl první takovou prací poloplasticky vyvedenou. Toto byl projev Rentze bez hlubší objednávky či ideje vnuknuté Šporckem. Hrabě jistě dříve či později o této iniciativě byl zpraven a jistě vyjíždí i s Brandlem do Hubertova lesa, kde toto dílo spatřují. V každém z nich zanechalo svůj odraz. V Brandlovi jako námět na portrét hraběte a Šporka k zadání většího souboru.Celá věc povstala takto. Hrabě se služebnictvem, hosty a herci si vyjel do severovýchodního koutu panství na lov, který nedopadl úspěšně. Tuto část panství měl rád neboť zde nenarazil na „černé“ sousedy. Také tato část panství byla dobře uzpůsobena pro parfozní lov neboť prostor byl náležitě vybaven včetně oplocení proti úniku zvěře, psincem a také zde od roku 1726 rostla stavba letohrádku s jídelnou a onou v Seemanových zápiscích vzpomínanou „kuchyňkou“.Zde jistě v přestávce takového lovu Rentz „nakreslil“ do buku výše zmiňovaný výjev.Později zde hrabě nechává realizovat i sochy a „Dianinu lázeň“. Tato část Hubertova lesa byla tak milá Šporkovi, že v roce 1732 neodjíždí na zimu do Prahy, a zůstává na Kuksu. Vyjíždí v tato místa čím dál častěji. Hubertovo-Mariánské údolí se stalo místem „kde svatí rostou na stromech“. Ještě před druhou světovou válkou tato část lesa nese toto označení. Pro přesnost musíme říci, že podobné výjevy byly i v Betlému v Novém lese ale nebylo to takové „divadlo“ jako v Hubertově lese především ztvárnění Krista s 12-ti apoštoly a další svaté figury. Čas potřebný na zhotovení jedné „přírodní plastiky“ mohl být vytvořen během 2-3 dnů, ovšem za účasti pomocníků rytcových. V potaz byl brán tvar růstu buku, jakož i barevnost, kterou dotvářela polychromie a expresivita kmitavé sluneční projekce přes listy, což vyvolávalo pohybovou iluzi. Celá galerie „Svatých na stromech“ byla dokončena v červenci 1732. O přesné náplni a stavu souboru se dozvídáme s podrobné inventury provedené Karlem Josefem Bienenbergrem ke konci 18. století, který je součástí soupisu vybraných památek Českého království. Součástí celé přírodní scenérie byla i barokní dispozice obvyklá pro ztvárnění krajinného prostoru a to se středovým letohrádkem a osově do čtyř stran se rozbíhajících alejí.Takže vedle aleje „Krista“ zde byla i alej „Svatých“ a alej „Poustevníků“. Toto vše zapadá do období hraběcí „eremitorománie“V roce 1865 byl celý les, „Kde rostou svatí na stromech“ úplně vykácen. Ve 20. století zde spatříme mezi stromy již osamocenou figuru mnicha mezi stromy nad Kopaninami.
7. Rentzovi žáci.
Rentzovými žáky již v roce 1732 zcela prokazatelně jsou malíř Andresen, mladý malíř Brož kukského malíře Brože, kteří mu pomáhají na „Svatých na stromech“. V klasických ryteckých disciplinách Rentz jistě „zaměstnává“ tyto mladé muže a svěřuje jím i rytecké práce, které opatřuje označením „direxit“ (řídí, vede). V díle Tance smrti se toto označení stává pravidlem. Mladý Antonín Brož asi rok po Šporkově smrti odchází do Žitavy za svou setrou a švagrem (J.D.Montelegre), který mu možná poskytl zaměstnání.
8. Práce na dokončení fóliového „Křesťanského roku“ 1732.
Na počátku roku 1732 se už také schylovalo k velké, foliové edici „Křesťanského roku“ i když vrcholili práce na stromech v Hubertově lese.Potrvá sice ještě celý rok, než na zakoupený papír budou tištěny foliové archy textu a než z Kuksu vyrazí nákladní žebřiňák, aby z Prahy přivezl první tištěný náklad. A tak obě zakázky se prolínají a možná i podivuhodně spojují.Jak už ale je v Kuksu pravidlem, že jeden plán překotně stíhá druhý, aby se překřížily a pozdily. A tak se stalo, že čtyři desítky zbývajících ilustrací určených pro toto dílo se dokončují až po třech letech.
Třetí díl tohoto veledíla je pro nás v bezprostředním vztahu k Rentzově dílu a tvorbě důležitý, neboť předešlé byly zadávány i u jiných rytců, ne vždy se zdařilým výsledkem. Tak v tomto díle nacházíme pozoruhodný frontospis a alegorii Víry a alegorickou vinětu Milosrdenství a též Šporkova bysta k oblíbenému hraběcímu symbolu, totiž Herkulovi se zabitou hydrou.
9. Rentzovy cesty.
Rentz, aby dosáhl ve své grafice co možná nejpřesnější zachycení reality (krajinné scény), zajížděl v ona místa, která měl zobrazit a potom své dílo označil „Ad vivum“, čímž chtěl říci, že pohled není okopírován nebo převzat z jiného vyobrazení. Proto žádná s vedut nás nenechává na pochybách, že by snad byla okopírována z již dřívější předlohy. Proto víme, že pro „podolskou“ vedutu musel až k Heřmanovu Městci urazit asi 10 poštovních mil (70 km), kterou asi nevykonával sám, ale jako součást doprovodu celého „hraběcího dvora“. Takto cestoval do Adršpachu či do Lysé. Proto se musíme vzdát představy že by rytec Rentz byl trvale připoután ke Kuksu.
Inteligentní a vzdělaný Rentz, který nebyl služebně celoročně vázán na Kuks a hraběte mohl vykonávat cesty i s pověřením jako posel hraběcí, s nejčastějším vzkazem k vydavatelství knih či vzkazy společenského charakteru.
Mezi Rentzovi přátele patřil Tobiáš Antonín Seeman, neboť tito dva muži jistě hodně času trávili na společných cestách.
10. Poslední šporkovy zakázky a poslední čas s hrabětem
Rentzova šporkovská éra se s přibývajícím stářím hraběte blíží ke konci. Na umělcově stole se tenčí hraběcí zakázky úměrně k tomu, jak kukský pán upouštěl od své vydavatelské aktivity. Nemůžeme si být ani jisti nakolik myslel na své poslední věci a stal se ještě iniciátorem vrcholného počinu Rentzova, kterým je „Tanec smrti“ i když tímto tématem se Šporck zaobíral již dlouho před svou smrtí.
Smrt obcházela nejen kolem Šporka ale mohl jí pocítit i sám Rentz, když 20.07. 1736 zemřela v Lysé jeho žena Zuzana, což se dovídáme s osvědčení neboť smrt luteránky musela v přísně katolických Čechách vnést chaos do stávající „legislativy“, neboť nebylo kam a kým jí zapsat neboť Katolická matrika to nepřipouštěla a evangelická neexistovala. Proto pouze urozené panstvo, tedy F.A. h. Sporck byl jedinou autoritou, která tuto skutečnost mohla dotvrdit i s právními důsledky tedy právním ručením.
11. Nový sňatek a koupě domu v Kuksu a vztah s dědici hraběte.
Ještě než hrabě umřel se Rentz po nutné „smuteční“ době znovu žení. Jak víme věkový rozdíl mezi Zuzanou ( v době skonu jí bylo 60 let) a Michaele byl velký. Proto se v roce 1737 žení a stává se jí česká dívka se kterou zplodil ještě 12 dětí (jak tvrdí životopis Pelcla). Také si obstarává po mnohaleté službě u hraběte nové bydlení nikterak honosné, ale vlastní, totiž roubenku u Labe s kusem pole a zahradou, kterou kupuje za 300 rýnských zlatých od Kateřiny Simonové, vdovy po hraběcím lokaji. V kukské pozemkové knize je k 6.02.1738 proveden přepis hraběcí donace, kterou sepsal v Lysé takto:“Já, František Antonín, císařský říšský hrabě ze Šporků, pán Lysé, Konojed, Hradiště a Heřmanic, Jeho římského císaře a královského katolického Majestátu skutečný tajný rada, komoří a místodržitel Království českého etc., tímto potvrzuji a přiznávám na všech místech, kde je to zapotřebí, že poněvadž mne můj nynější dvorní rytec Michael Rentz poníženě a s prosbou požádal o zakoupení a obývání domu v Kuksu, který jsem předtím daroval se zahradou a polem zesnulému lokaji Simonovi.... dávám mu k tomu prostřednictvím nynějšího instrumenta nejen svůj vrchnostenský souhlas, ale také příkaz, aby po vzoru donace zesnulému Simonovi přešlo i na jmenovaného Michaela Rentze, jeho potomstvo a dědice osvobození od daní....
Svému lokaji před řadou let dluh na chalupě ve výši 60-ti zlatých hrabě odpustil avšak „dvorní rytec Rentz“ musel těch 300 zlatých vdově vyplatit. V tom spatřujeme onu „Hospodářovu železnou logiku“. Ani tyto peníze si Šporck neodnesl na onen svět byv do dvou měsíců 29.03.1738 zemřel. Ty byly použity pro vytištění „Křesťanského roku“ a náklady se vyšplhaly na 15.000 zlatých (jak ustanovil ve své závěti). A tak v kruhové cirkulaci hrabě-držgrešle a hrabě-mecenáš byla VĚČNOST – jak ji pro něj rytec mnohokrát ztvárnil : hladově zakousnutá do vlastního ocasu.:
Rentz s dědici hraběte nemá takové vztahy ani zakázky. Proto opadá velmi rychle vztah na dvůr Šporkův, už také proto, že sídlem dědičky Šporkovy se stává Lysá.
Sám Rentz umírá v roce 1758, tedy 20 let po smrti Šporka.
12. Odkaz Rentzovy tvorby, Rentzova typika, barokní ztvárnění světla a stínu a rentzova devoční grafika.
M.H. Rentz zanechal nesmazatelnou stopu v dějinách ilustrátorství a ryteckého umění. Jako barokní umělec byl nedostižný v detailu, zachycení světla a stínu a ve „vlasovém“ provedení rytiny s detaily a s věrným zachycením obličejů postav s jejich oděvem a mimikou. Největší přínos je v Rentzově typice a devoční grafice. V Rentzově životě můžeme vystopovat čtyři vývojová období: první orientace v řemesle a rytecké technice, druhé: kresebné, které bylo nejdelší, třetí:sametové, zvláště zřetelné v díle „Křesťanský rok“ a čtvrté: vyzrálé, devoční.
Při pestré situační škále ztvárňovaných postav, kdy kreslíř pracuje se spolehlivou jehlou či rýtkem, stěží by dosáhl kýženého výrazu, kdyby významově rozrůzněná gesta nedoprovázel také autentický mimický výraz. Zachytit tento stav vyžaduje zvládnutí řemeslné zručnosti a vysoké umělecké invence. A to Rentz uměl a dokázal. Toto umění plně prokázal v cyklu „Křesťanský rok“ zvláště v díle č. XI, kde ztvárňuje stavy duše jako „úlek“, „lítost“ nebo „nadpozemské odevzdání“ tak bravurně až nepřekonatelně.
Rentzovo zachycení světla a stínu v barokní rytině, což je jediné postavení hmoty v prostoru bylo vyvoláno různou intenzitou šrafy. Systém šraf, jejich nahuštění na předmětu pak vyvolával potřebné efekty, které v malířství vyvolává pastózní štětcový nános do nejjemnějších lazur.. Pro dosažení tohoto efektu byla nejdříve použita leptařská technika a do ní se začalo rýt.Nebo rytí bylo překryto následným leptem.
Rentzova devoční grafika tvoří ve svém souhrnu značně nepřehledný celek, kde proti ustáleným měřítkům, jež jsme si na tohoto umělce vytvořili ve starších pracech kolísají. Avšak nikde autor nejde pod možnosti technického či výrazového ztvárnění. Rentz je jedinečný v přepisu postav a výjevů a jejich detailů a mimiky. Ve stáří kdy se figurální grafice svatých věnoval nejvíce (absence zakázek od hraběte) a to ho vlastně živilo, zúročil své poznatky a umění a tím vítězil v konkurenci jiných hutí.
13. Ozvěny Rentzovy invence v dílech pozdějších autorů
Velkoryse rozmáchlý kreslířský přednes disponovaný většinou k rozměrnějším úkolům inspiroval i další umělce a dílo Rentzovo se stávalo jejich vzorem.. Najdeme v muzeích i několik diletantských kopií, které chtěly napodobit Rentzovy grafiky
Rentzova invence především zůstává v přímých žácích v jeho dílně a těmi byli Jan Balzer, a Jan Josef Andres rodák z Dubence a Jan Jeroným Řebec z Choustníkova Hradiště. Pozdější vlivy Rentzovy invence můžeme sledovat u Antonína Brandla ze Dvora Králové n.L. ( nar.1726), Jana Josefa Knirschaho a Jana Tobiáše Arnolda ( nar.1730 v Jaroměři).
Velký barokní sloh ještě reprezentovali Michael Rentz s novými žánry. Velkým obdivovatelem Rentze byl později Max Švabinský a malíř Josef Mánes.
14. Osud Rentzovy „Kukské hutě“
Rentzova „kukská“ huť dohasínala přes umělcovi žáky ještě opravdu dlouho. Ještě v roce 1788 třicet let po Rentzově smrti vydavatel svatých obrázků Václav Hoffmann (narodil se v Kuksu), využíval kukské hutě a jejich postupů. Na Hoffmanna pak navázal Václav Morak narozený 1817 ve Dvoře Králové n.,L.Podobnou mědiryteckou dílnu pro tisk z měděné desky a nakladatelství měl i v Praze na Smíchově
Přesto, že nemohl být školen svým otcem, přesto najdeme odkaz u jeho syna z druhého manželství a to Kazimíra Stanislava Rentze (1748-1799), který jako jediný zdědil ve skromné míře otcovo nadání a profesi. Jeho vzdělávání si vzali za své žáci M.H.Rentze a to především Jan Arnold. Erby vytvářel syn Kazimíra Rentze a to František Emanuel Rentz(1746 Praha – 1821 Praha) a byl jmenován zemským malířem znaků v roce 1800.
Století 19 znovu objevuje krásu grafik rentzových a na konci 20. století, pokud se našli měděné desky s rytinami, tak se restaurují a provádí se nově tisk dodnes. Naposledy tisk s restaurované desky zachycující Poličský morový sloup.
15. Závěr.
Michael Heinrich Rentz je bezesporu významným barokním rytcem a malířem. Díky jeho invenci a šťastnému protknutí životů našeho fundátora z jeho mohl vzniknout tak bohatý soubor rytin a umělec Rentz mohli předvést světu svoje umění, které v běhu jeho života vyzrávalo v mistrovství, kterému se dodnes obdivujeme.
Tento příspěvek si nekladl za cíl vyčerpat veškeré skutečnosti vážící se k životu a dílu M.H.Rentze. Šlo spíše o postihnutí stěžejních životních zvratů a stěžejních děl. A to snad bylo naplněno. Nechť toto posoudí čtenář či posluchač sám.
Datum: květen 2009
z Lipova-EOSH, mistr ŘsH
