Názvu „árie“ bylo v barokní době používáno jako synonymum pro název „píseň“. Árie Bon Repos a Árie sv. Huberta jsou ve sporckovském písemnictví dobře známy. Avšak bohužel, v některých pramenech dochází k neporozumění, že obě árie jsou totožné,
případně, že jedna árie je odvozena z árie druhé. Nesprávná interpretace je např. v publikaci Zuckerové z roku 1968. Oproti tomu již např. Halík ve svých sporckovských příspěvcích z let 1905 až 1938, a také Benedikt ve své slavné monografii z roku 1923 se zmiňují, byť i velmi stručně, o obou áriích jako o samostatných hudebních útvarech. Preiss ve své knize z roku 1981 árie neuvádí. Ostatně zájemce si může kdykoliv obě árie poslechnout na magnetofonové kazetě v nahrávce Loveckého tria „Česká lovecká hudba“ z roku 1989. Povšimněte si obou árií podrobněji.
Árie Bon Repos byla zřejmě dílem Sporckova kapelníka a hofmistra Antonína Tobiáše Seemana (1673-1726), který byl i hudebním skladatelem, i když je v písemnictví uváděno „autor anonymní“. Je otištěna ve Sporckově publikaci „Das Bonrepos-Büchlein“ z roku 1721. Faksimile notopisu je připojeno. Knížka obsahuje řadu náboženských básní, které byly zpívány právě na tento Bon Repos nápěv. Poprvé v českém písemnictví uveřejňujeme jednak originální titul publikace, který byl předlouhý, jak bylo tehdy zvykem, a jednak její kompletní obsah.
Das Bonrepos-Büchlein. Eine Sammlung erbaulicher Lieder.
Magnificat. 5 Strophen.
Christliche Kinder-Lehr, Oder Das heilige Vatter Unser.
Der Englische Gruss. Die Apostolische Glaubens-Bekanntnuss.
Die Zehen Geboth Gottes. Die Fünff Geboth der Kirchen.
Die sieben Heilige Sacramenten. Sammt der gantzen Christlichen
Gerechtigkeit in Reymen verfasset. Cum Licentia Superiorum.
1721 Prag, gedruckt bey Wolffgang Wickhart.
6 + 26 Seiten. Auf Rückseite des Titel-Blattes Melodey.
Verschiedene Buss-Gedanken Einer Reumüthigen Seele, Uber
die Sterblichkeit dess Menschens. Welche Auff dem Sr: Hochgräflichen
Excellentz Herrn, Herrn Frantz Antoni Grafen von Sporck
(Tit:) jugehörigen Vogl-Berg BON REPOS genannt, hin und her
angeschriebener zu lesen seynd: in Reymen verfast und auff
die vorige Melodey eingericht.
Kurtzer Innhalt, derer Schuldigkeiten, welche ein Christ den
Tag hindurch in Acht nehmen soll.
O Christenmensch der du die Gnad. 5 Strophen.
Willige Ergebung in Gottes Väterliche Vorsorge. 12 Strophen.
Bussfertige Gedancken Eines Reumüthigen Sünders. 16 Strophen.
Todes-Betrachtung, Zur Erinnerung der Sterblichkeit, Einer
bussfertigen Seelen. 28 Strophen.
Ein Anders. 5 Strophen.
Trost-Lied einer kleinmüthigen Seele. 8 Strophen.
Process Des letzten Gerichts aus den Worten Christi. Matth.
25. v 31. 13 Strophen.
Eine emsige Betrachtung seiner Sterblichkeit, Besserung des
Lebens, und standhafftige Beharrung in allem Guten
bis ans Ende. 14 Strophen.
Der Todten Tantz. 50. Strophen.
Memento mori. 5 Strophen.
Gebeth, Gezogen aus dem ersten Buch der wahren, und vorhero
niemal übersetzten so genannten Soliloquien des heiligen
Augustini. Prosa.
Das Welt bekante Todten Lied. 19 Strophen.
Knížku „Das Bonrepos-Büchlein“ vydal Sporck dokonce i česky. Uvádíme titul, který byl zkrácený, a obsah.
Rozličné kající myšlenky duše, litující hříchův svých,
obzvláště o lidské smrtelnosti, kteréžto na J. Vysoce hraběcí
Excell. pánu, p. Frant. Ant. S.Ř.Ř. hraběti z Sporgku,
přináležející Ptačí Hoře, BON REPOS nazvané, sem a tam sepsané,
se patří, v české rýmy uvedené a na předloženou melodii
spořádané. 1721 Praha, tištěno u Wolffganga Wickharta.
Krátký obsah povinností, které má míti křesťan na zřeteli:
Ó Kriste milostiplný. 5 slok.
Ochotné odevzdání se otcovské péči boží. 12 slok.
Kajícné myšlenky pokání činícího člověka. 16 slok.
Úvaha kajícné duše o smrti na připomínku toho, že člověk je
smrtelný. 28 slok.
Jináče. 5 slok.
Píseň pro útěchu malomyslné duše. 8 slok.
Postup posledního soudu podle slov Kristových. Matouš 25, v. 31. 13. slok.
Pilná úvaha o smrtelnosti, náprava života a pevné setrvání
při všem dobrém až do konce. 14 slok.
Tanec smrti. 50 slok.
Memento mori. 5 slok.
Modlitba vzatá z první knihy pravdivých a dříve nikdy
nepřeložených Soliloquií sv. Augustina. Próza.
Světoznámá píseň smrti. 19 slok.
Pro příklad obsahu „Das Bonrepos-Büchlein“ uvádíme několik veršů v originále a v překladu.
Ein Schatz, der währen wird ohn End
Euch sammlet durch den Glauben,
Und gute Werck, die ihr vollendt,
den kan kein Dieb euch rauben:
Nichts ist Ehr, Wollust, Geld und Welt,
Umsonst ist alles Dichten,
Wann mans nicht auf die Ewigkeit
und auf die Seele thut richten.
Macht mit dem Mammon, der ihr habt,
Euch Freunde jetzt bei Zeiten,
Last keinen Menschen unbegabt
In seinen Dürftigkeiten:
Dann Christus niehmt die Wohlthat an,
Als wär sie Ihm Geschehen
Und durch der armen Bettler Bitt,
Werdt ihr den Himmel sehen.
Weil dort ist euer Burger-Recht,
Sey euer Wald im Himmel,
lebt schlicht, gerecht und unbekannt
in diesem Welt-Getümmel,
Hüt euch vor aller Sclaverei,
Die Seel zu Gott erhebet,
Dasz ihr von allen Sorgen frei
Hier nur als Frembdling lebet.
Poklad, který bude trvati
bez konce si shromažďujte věrou,
a dobré skutky, které vykonáte
toho Vám žádný zloděj nemůže ukrásti:
ničím není čest, rozkoš, peníze a svět
nadarmo je všechno básnění,
když se nemyslí na věčnost
a na duši.
Dělejte si s bohatstvím které máte,
teď zavčas přátele,
nenechte žádného člověka neobdarovaného
v jeho potřebách:
neboť Kristus přijímá dobrý skutek
tak, jako by jemu byl prokázán,
a prosbami chudých prosebníků
uvidíte nebe.
Protože tam jest vaše občanské právo,
budiž vaše chování jak v nebesích.
Žijte prostě, spravedlivě a neznámí
v tomto světském shonu,
střezte se všeho otroctví,
povzneste duši k Bohu,
abyste, proti všech starostí,
zde žili pouze jako cizinci.
A nyní k Árii sv. Huberta. Dle Sporckovy korespondence (Grossovi 28.7., 8.8.1723) přivezl sám hrabě z Paříže obě francouzské strofy anonymního autora a též i nápěv, též anonyma, který byl zřejmě do notopisu upraven opět Seemanem.
Jako Árie sv. Huberta je toto otištěno na rytině Michaela Heinricha Rentze (1698-1758), zobrazující parforsní hon na daňka. Faksimile je připojeno.
Francouzské verše převedl do němčiny básník Gottfried Benjamin Hancke (1693-1739). Na nápěv svatohubertské árie byly zpívány nejen tyto původní strofy, ale i zveršovaná tzv. malá šestibodová pravidla Řádu sv. Huberta, a také jiné lovecké písně. Tak např. jedna se jmenovala „Der Gefangene und doch Vergnügte Jäger“, měla 9 slok, první sloka zněla takto:
Auf! auf! zum Jagen,
Auf! auf! zum Hetzen,
Wir wollens wagen,
Und uns ergötzen:
Nichts soll uns abschröcken,
Wenn Dornen und Hecken,
Uns gleich verletzten.
A opět jiná měla strohý název „Jäger-Lied“, byla dvanáctisloková (faksimile je připojeno) a v první sloce se zpívalo:
Auff! auff! auff auff zum Jagen!
Auff in die grüne Heyd!
Es fängt schon an zu tagen,
Es ist die Höchste Zeit,
Auff bey den frühen Stunden!
Mein Hertz ermuntre dich,
Die Nacht ist schon verschwunden,
und Phöbus zeiget sich.
U příležitosti lovů císaře Karla VI. v roce 1723 nechal Sporck vytisknout jako „pamětní list“ Rentzovu rytinu s původními francouzskými i německými verši, se zveršovanými malými řádovými pravidly, s řádovou modlitbou ke sv. Hubertovi i s modlitbou zkrácenou. Faksimile je připojeno. Tyto texty uveřejňujeme v českém písemnictví poprvé kompletně.
Le Corne du Saint Hubert
Pour aller à la chasse faut étre matineux
pour prendre son cerf en guet faut étre vigoureux.
Il nous faut pas des peignes come à des amoureux:
les ronces et les épines demeleront nos cheveux.
Ta ÿeau, ho, ho, ho, bricolt mireau viteau conneau clapeau
mireau viteau conneau.
La biche compagnardenous fait doubler nos pas
et d`autres bétes encore que mireau nèntend pas
de ma trompe joli et je sonne clair et haut,
ce pendant que les autres crient à leurs troupeaux.
Ta ÿeau, ho, ho, ho, bricolt mireau viteau cenneau clapeau
mireau viteau conneau.
Tous les chiens qui nous faut.
Wenn man das Wild will jagen, so muss man früh aufstehen,
und denen stoltzen Hirschen behertzt entgegen gehn.
Wir brauchen keine Kämme, wie manch verliebtes Paar.
Die Dornen und die Hecken verrichten unser Haar.
Auf! auf! Guttman, nur frisch heran. Ihr Hunde greiffet an!
Sultan, Cort‘san, Compan, nur frisch heran, auf! auf! was Jagen kan.
das flücht‘ge Reh zufanden verdoppeln wir den Lauff.
Wie treiben mit den Hunden das Wild im Lager auf.
Wir blasen mit dem Horne, der Schall dringt durch die Lufft,
wenn man den schnellen Hunden sie zu ermuntern rufft:
Auf! auf! Guttman, nur frisch heran. Ihr Hunde greiffet an!
Sultan, Cort‘san, Compan, nur frisch heran, auf! auf! was Jagen kan.
Kurtzer Begriff
Derer fürnehmsten Schuldigkeiten,
Welche die Mit- Glieder aus der Hoch- Adelichen
Gesellschaft der Verehrung des heiligen Huberti, und
alle rechtschaffene Liebhaber der Chiens courrants oder par
force-Jagd zu beobachten haben.
Auf die obstehende so genannte S. Huberti Aria eingericht.
1.
Wer Sanct Huberti edlen und schönen Orden liebt,
Und seine muntre Sinnen der frohen Jagd ergiebt,
Der sey vor allen Dingen der Tugend zugethan,
Weil niemand ohne diese recht edel heissen kan.
2.
Ein jedes Glied des Ordens und dieser Jäger-Lust,
Soll stets das Hörnlein tragen, beym Jagen auf der Brust:
Doch wer das Ordens-Zeichen nicht bey dem Jagen trägt,
Von dem werden etwelche Ducaten Straff erlegt.
3.
Und wenn bey einem etwann das Hörnl verlohren geht,
So wird die vorge Straffe noch eins so hoch erhöht:
Doch ist der Jäger-Orden deswegen nicht verschränckt,
Weil er auf sein Ansuchen ein andres Hörnl empfängt.
4.
Doch eh`ein Ordens-Mitglied sich durch die Jagd vergnügt,
So pflegt es das zu bethen, was man hier beigefügt,
Und zwar, dass es ein jeder zu seinem lignen Wohl,
Zum wenigst durch die Woche doch einmahl bethen soll.
5.
Den dritten Tag Novembris sey jedes Ordens-Glied,
Sein Andacht zu verrichten aufs äuserste bemüht,
Er stellen sich dieselben, so viel vorhanden seyn,
An diesem Ordens-Feste zu einer Haupt-Jagd ein.
6.
Wer von ein‘m Hund gebissen, so wüttend ist und toll,
Mit Sanct Huberti Schlüssel man d`Wunden brennen soll,
Zuletzt auf die Vermehrung diss Ordens jeder tracht,
Und sey in seiner Andacht auf die Todten bedacht.
Gebet zu sem heiligen Huberto, Patron der Jägerey
O Allmächtiger, ewiger, grundgüttiger, barmhertziger und
gerechter Gott, der Du den heiligen Hubertum auf eine so
gnadenreiche und wunderthätige Weiss, auf der Jagd hast
bekehren, und von dem Heydenthum zum wahren Glauben annehmen
wollen, Dich bitte ich, und wir alle Vereher dieses deines
Dieners dess heiligen Huberti, Du wollest uns gnädiglich
durch seine Verdienst, und heilige Fürbitte den Göttlichen
Beystand, und das nöthige Glück im Jagen verleyhen
/ im scharffen Reiten und Fahren vor allen Unglück behüten,
und unser Vieh von der Wut bewahren, damit wir hier zeitlich
Dir unendlichen Danck sagen /
und dort Dich ewiglich mit dem H. Huberto loben, ehren und
preisen mögen, durch Jesum Christum unsern Herrn, welcher
mit Dir und dem Heiligen Geist, gleicher Gott lebt und
regieret in alle Ewigkeit, Amen.
Bitt für uns heiliger Huberte.
Auf dass wir würdig werden der Verheissung Christi.
Gebeth
O Gott! der Du dess heiligen Huberti Nahmen uns deinen
Dienern gantz lieblich, denen Teuffeln aber erschröcklich
gemacht hast, verleihe gnädiglich, dass wir durch die Fürbitt
dieses deines Heiligen, frey von der Wut, Raserey, Tollheit,
und allen Listen und Betrug dess Teuffels, Dir mit eiffringen
Hertzen dienen mögen, durch Jessu Christum unsern Herrn, Amen.
Uvádíme český překlad francouzských veršů svatohubertské árie, malých řádových pravidel a řádové modlitby ke sv. Hubertovi.
Árie sv. Huberta
Kdo chce jíti na lov, musí si přivstat
a musí býti zdatný, kdo chce ulovit jelena.
Nepotřebujeme hřebeny jako milenci,
trní a hloží rozčeše naše vlasy.
Vzhůru, vpřed, psi!
Miró, Vitó, Konó, Klapó!
Laň zrychlí naše kroky
a ještě jiná zvěř, již Miró neslyší,
na pěkný lovecký roh zatroubím jasně a vysoko,
zatím co jiní volají na své smečky.
Vzhůru, vpřed, psi!
Miró, Vitó, Konó, Klapó!
Všichni psi, jichž nám je třeba.
Malá pravidla Řádu sv. Huberta
1.
Kdo ušlechtilý a nádherný Řád svatého Huberta miluje
a plně se bdělými smysly lovu oddává,
ten ať je všem ctnostem věren,
neb bez nich se při lovu špatně obstává.
2.
Každý člen Řádu při rozkoši honby
stále ať má řádový odznak na prsou svých,
ten kdo jej na lovu nemá,
bude pokutován několika dukáty za svůj hřích.
3.
Pokud se stane, že řádový odznak ztratí,
pak se mu pokuta ještě jednou zvýší,
není však příslušnosti k Řádu zbaven docela
a na prosbu může nový odznak míti.
4.
Dříve však, než člen Řádu zabaví se lovem,
musí modlitbu ke svatému Hubertu dát,
a každý pro svůj lovecký zdar
modlí se k němu v týdnu jedenkrát.
5.
Třetí den listopadový ať každý člen řádový
se k Řádu hlásí ve zbožnosti a rád,
co nejvíce členů Řádu pak ať společně prosí,
aby o společném honu mohli obstát.
6.
Kdo pokousán byl zuřivým a vzteklým psem
zhojí ho klíčem svatého Huberta vypálení,
a každý ať dbá o rozkvět Řádu
a v modlitbách myslí na ty, jichž tu není.
Řádová modlitba ke sv. Hubertovi
Všemohoucí, věčný, dobrotivý, milosrdný a spravedlivý
Bože, který jsi na lovu svatého Huberta tak milostiplným
a zázračným způsobem od pohanství k pravé víře obrátil, Tebe
prosím já i my všichni ctitelé Tvého služebníka svatého Huberta,
věnuj nám milostivě skrze jeho zásluhy a jeho svatou přímluvu
Svoji božskou přízeň a propůjč nám potřebné štěstí při lovu,
opatruj nás před nebezpečenstvím při rychlé jízdě koňmo a na
voze, naše zvířectvo ochraňuj před vzteklinou, abychom Ti
zde na zemi mohli vzdávat nezměrný dík a na onom světě
věčně Tebe se svatým Hubertem chválili, ctili a velebili,
skrze Ježíše Krista našeho Pána, jenž s Tebou a Duchem svatým
žije a kraluje na věky věkův, amen.
Malá řádová pravidla a také řádová modlitba ke sv. Hubertovi byly též otištěny na známé rytině se svatohubertským výjevem a Sporckovým erbem Georga Phillipa Rugendase I. (1666-1742) z roku 1724, kterou obdržel každý člen Řádu sv. Huberta. Zájemce si může tuto rytinu prohlédnout v kapli hospitálu v Kuksu.
Doc. MUDr. Jaromír Kovařík, CSc.
