Count Franz Anton von Sporck

František Antonín hrabě Špork

Medaile F. A. hraběte Sporcka

Za svého života dal František Antonín hrabě Sporck razit celkem 15 medailí. Abychom pochopili podněty, jež ho k tomu vedly a vysvětlili symboliku, kterou zachycují. musíme se kromě popisu medailí alespoň stručně dotknout jeho hlavních životních údajů.

Po ukončení filozofických a právnických studií na pražské univerzitě podnikl Sporck, jak to bylo v té době u českých šlechticů zvykem, kavalírskou cestu, která ho v letech 1680 až 1681 vedla přes Itálii a jižní Francii do Španělska, pak po delším pobytu v Paříži navštívil Anglii a přes Holandsko a Belgii se vrátil. V zápětí, na jaře 1682 se ve Francii ocitl ještě jednou. Cestou navštívil nejvýznamnější královské a knížecí dvory. Tyto cesty měly rozhodující význam pro jeho další vývoj.

Po vypořádání dědictví po otci s bratrem a oběma sestrami se ujal svých statků. Protože si byl vědom, že starou českou šlechtickou společností není jako novoštítný přijímán, snažil se jí představit jako významná a vlivná osoba, jež je císařem oblíbena. Začal proto shánět nejrůznější tituly: v r. 1690 jej císař Leopold I. jmenoval skutečným komořím, o rok později královským místodržitelem v Čechách a v r. 1692 skutečným tajným radou. Všechny tituly si Sporck ve skutečnosti koupil za 150 000 zl., ale zároveň si vymínil, že od povinností z nich plynoucích bude osvobozen.

Sporck byl nejen velmi bohatý, ale také rozmařilý a vášnivý a úspěšný hráč karet. Když v r. 1695 vyhrál na saském kurfiřtu Friedrichu Augustovi 5 600 zl., dal za ně na vrchu Vysoká západně od Kutné Hory na svém panství Malešov postavit kapli sv. Jana Kř., zvanou také pro krásný výhled do krajiny Belveder. Kaple, v níž žili tři poustevníci, sloužila zčásti také jako lovecký zámek. Zasvěcení kaple bylo Sporckovi podnětem k ražbě první pamětní medaile (1), na jejímž líci je vyobrazena budova kaple, okolo níž je upravená zahrada. Ke kapli přicházejí ze tří stran tři poutníci. Na rubu je vidět sv. Jana Křtitel jak křtí Krista. Na obou stranách jsou latinské náboženské nápisy. Na hraně medaile je latinský nápis F.A. svaté říše Římské hrabě ze Sporcku a vročení 1697. Pro významné hosty, kteří se zasvěcení zúčastnili, byla medaile ražena ze zlata a ze stříbra, pro lid z anglického cínu.

O rok později, na svátek sv. Jana Křtitele, byla ražena medaile znovu (2). Vyobrazení kaple na lícové straně je stejné, ale její okolí je zahradnicky upraveno ve francouzském stylu. Také rozmístění tří poutníků je poněkud odlišné. Rubová strana a nápisy zůstaly nezměněny.

V r. 1699 dal Sporck razit další medaili (3), tentokrát votivní, s vyobrazením sv. Jana Křtitel na lícové straně, ale namísto poutníků k ní putují ze tří stran tři procesí. Medaile byla ražena k oslavě narození Sporckova syna Jana Františka Antonína. Proto na rubové straně je vyobrazeno na oltáři ležící dítě v povijaně, u něhož z obou stran klečí dvě ženské postavy. Jde zřejmě o novorozeného syna a jeho dvě starší sestry. Nad nimi se v oblacích vznáší sv. Trojice. Nápisy připomínající magické číslo tři jsou latinské. Vytoužený dědic během dvou měsíců zemřel a Sporck zůstal bez mužských potomků. Malešovské panství Sporck v témž roce prodal. Medaile byla ražena ze stříbra a také z cínu.

Již od 90. let 17. století se Sporckův zájem soustředil na budování lázní a špitálu v Kuksu, podpoře umění, věd, hudby, divadla a vydávání náboženských knih. V té době byl Sporck v písemném styku s významnými učenci a umělci Evropy a jeho knihovny v Praze, Lysé nad Labem a Kuksu obsahovaly nejvýznačnější spisy té doby. V r. 1701 zřídil v Lysé nad Labem tiskárnu, v níž do r. 1715 vydal bez církevní cenzury 33 knížek, ponejvíce překladů z francouzštiny. V tom mu pomáhala dcera Eleonora, která pilně překládala některé francouzské spisy.

Na tuto svou činnost upozornil v r. 1718 ražbou medaile (4), na jejíž líci je sporckovský znak s uvedením všech vysokých funkcí, jež hrabě zastával a s jeho jménem, na rubu pelikán, který vlastní krví z hrudi sytí tři mláďata jako symbol obětavé lásky. Latinský nápis připomíná jeho oddanou službu Bohu, císaři a bližním. Do jisté míry připomíná medaile i adopci jeho zetě, který v prosinci 1718 byl přijat do stavu českých hrabat se jménem Swéerts-Sporck.

Pravděpodobně ze stejného roku (vročení chybí) pochází stříbrná medaile (5), mající na líci dvě z oblaků vystupující stisknuté ruce, nad nimiž je v oválném štítku hlava Turka, převzatá ze středního štítku sporckovského znaku. Na horním okraji je latinský nápis „přátelům“, dole „přítel“. Na rubu je po levé straně z oblaků vystupující zaťatá pěst a zprava proti ní škorpión. Nápis zdůrazňuje, že takto se bude Sporck chovat k těm, kdo nejsou jeho přáteli.

Medaile byla vydána, aby připomněla soudy, jež Sporck většinou bez úspěchu vedl se svými dřívějšími poručníky o svěřený majetek, s několika dlužníky a především s vynikajícím advokátem, prof. dr. Václavem Xaveriem Neumanem z Puchholtzu, který ho dostal do vězení pro dlužníky, do Daliborky pražského Hradu, kde byl téměř 12 týdnů ve vazbě.

V soudních přích tvrdohlavý a umíněný Sporck úspěchy neměl, i když intervenoval u císaře. Velké naděje proto vkládal v osobní jednání s císařem Karlem VI., který v červenci 1723 přijel do Prahy a byl korunován za českého krále. V očekávání narození císařova syna zamýšlel Sporck dát razit pamětní medaili ze zlata, k jehož výměně za stříbro dostal od císaře svolení. Ale namísto syna se císaři narodila další dcera.

Císař na honě u Hlavence na brandýském panství přijal od Sporcka odznak Řádu sv. Huberta, jehož byl zakladatelem a velmistrem. Sporck mu jej připnul na řetěz Řádu Zlatého rouna aby naznačil, jak stojí o toto vysoké vyznamenání. Císař se také podepsal do řádové knihy, do níž se zapisovali všichni členové Řádu.

Namísto medaile k narození císařova syna dal pohotový Sporck razit medaili (6), která na líci zachycuje sv. Huberta, klečícího před jelenem, jenž má mezi parožím zářící kříž s Ukřižovaným. Po levé straně za zády světce je osedlaný kůň, u jeho nohou dva lovečtí psi, lovecký oštěp a klobouk. Uprostřed je buk, oblíbený Sporckův strom. Ten se latinsky jmenuje FAGUS a jeho jednotlivá písmena se mohou vykládat jako iniciály Sporckova jména: Franz Anton Graf V. Sporck.

Na rubové straně medaile je orlice s přizvednutými křídly, která drží v pařátech loveckou trubku. N prsou má zavěšen medailon znázorňující obrácení sv. Huberta. Nad ní je nápis Charmant souvenir (roztomilá připomínka), což je jediné, co zbylo z návrhu medaile k narození císařova syna. Dole je letopočet 1723. Také obě iniciály nápisu byly voleny tak, aby se shodovaly s iniciálami jména hraběte: Comes Sporck. Medaile byla ražena ve zlatě a ve stříbře.

Ve stejné době byla ražena varianta předcházející medaile (7), vyznačující se drobnými odchylkami: orlice na rubové straně, nápis i číslice letopočtu jsou menší. Medaile byla ze zlata nebo ze stříbra. Ačkoli na obou medailích (6 a 7) je uveden letopočet 1723, obě byly raženy teprve koncem roku 1724. V roce 1726 na sebe Sporck upozornil stříbrnou medailí (8), kterou dal razit, jak je uvedeno na rameni, ke svým 64. narozeninám. Na líci je poprsí hraběte, okolo latinský nápis, uvádějící jeho úřední hodnosti. Na rubové straně stojí dvě alegorické postavy, z nichž levá drží v levé ruce kříž, v pravé knihu, pravá postava má v pravé ruce kaduceus, okřídlenou hůl, obtočenou dvěma hady, přinášející bohatství, v levé roh hojnosti. Mezi postavami je dole zeměkoule a letopočet 1726. Latinský nápis nahoře připomíná, že nejpříjemnější je zabývat se literaturou a nedbat o věci veřejné. Medaile byla též ražena z cínu.

Na této medaili je zajímavé, že u věku hraběte je uvedeno datum 25.5., nikoli 8.5., kdy se Sporck narodil. Snad se údaj vztahuje k datu křtu. Druhá medaile ražená ve stejném roce (9) má na lícové straně Sporckovo poprsí s uvedením všech jeho funkcí jako medaile předešlá. Jejím autorem je Christian Wehrmuth, který se podepsal na rameni. Na rubové straně je mořská zátoka v pozadí s horou, na níž je budova. Před zátokou je zástup lidí, čerpajících vodu. Nad krajinou se klene duha, vlevo je zářící slunce. Nápis nad reliéfem zní nanejvýš aktuálně: rozhojnění vodstva – záchrana chudých. Medaile, která má pravděpodobně připomínat lázně v Kuksu, je z mědi.

Také další medaile (10) z r. 1726 má na líci stejné vyobrazení. Na rameni je uveden její autor C.Wehrmuth. Na rubové straně je alegorický pohled na nový Jeruzalém, nad ním v zářících paprscích hebrejsky napsané jméno Jehova. V horní části je ve dvou řádcích latinský nápis obsahující myšlenku, že nebeská spravedlnost odmění utrpěná příkoří. Spodní nápis odkazuje na Apokalypsu, kap. 21, verš 24. Pod tím je vročení a iniciály medailérova jména (C.Wehrmouth). Medaile je ze stříbra.

Všechny tři medaile (8, 9 a 10) měly veřejnosti představit hraběte jako dobrého křesťana, který dbá o blaho poddaných. Bylo to nanejvýš třeba, protože v té době vrcholil jeho spor se žírečskými jezuity a hrabě byl podezírán z kacířství a hereze. Aby toto nebezpečí zažehnal a projevil císaři oddanost dal v r. 1728 razit k 5. výročí císařova podpisu do řádové knihy dvě medaile, které toto výročí připomínají. Obě mají na lícové straně obdobný motiv jako medaile 6 a 7. První (11) má na zadní straně vyobrazen odznak Řádu sv. Huberta (kroužek, na němž je na dvou šňůrkách zavěšena lovecká trubka a na třetí medailon se scénou obrácení sv. Huberta). Kroužek je zavěšen na stužce, rozevláté na obě strany. Nad trubkou je nápis Caesare subscribente (císař podepsal) a dole nápis pokračuje slovy die III. Nov. MDCCXXIII (dne 3.listopadu 1723). Stejně jako u medaile 6 a 7 byla hledána slova, jejichž iniciály, C a S, by připomínaly Sporcka (Dones Sporck – hrabě Sporck). Druhá medaile (12) má na líci stejný motiv jako motiv předcházející, ale její rubová strana je rozdělena linkou. Nad ní je odznak Řádu sv. Huberta jako u předcházející medaile, ale namísto šňůrek drží řádový medailon a trubku řetízky. V dolní polovině pod linkou je ve čtyřech řádcích stejný nápis jako u medaile 11.

Autorem medailí 6, 7, 11 a 12, jimž se také říká lovecké žetony, je drážďanský medailér Heinrich Paul Grosskurt. Sporckovy obavy nebyly bezdůvodné. V polovině r. 1729 bylo v Kuksu zabaveno 26 beden sporckovských necenzurovaných tisků a 8 beden knih z hraběcí knihovny. Současně bylo Sporckovi zakázáno další dovážení a rozšiřování nebezpečných knih. Ten prozíravě spálil posměšné písně na žírečské jezuity a sochu Herckomanna, jež jim hrozila, dal předělat na sochu Goliáše. Před hrozícím obviněním hledal Sporck přímluvu u svých přátel u vídeňského dvora. Není bez zajímavosti, že tehdy udělil Řád sv. Huberta vévodovi Františku Lotrinskému, pozdějšímu císaři, a to dokonce v divadelní lóži.

Na boj s žírečskými jezuity a s právníky reagoval Sporck posměšnou medailí (13), na jejíž lícní straně je vpravo rytíř, mající místo přilby sporckovský znak, který v levé ruce drží štít s christogramem a v pravici kříž a pero, naproti němu stojí dvouhlavá saň, která má na jedné hlavě alonžovou právnickou paruku, na druhé kněžský kvadrátek. Právě podle této saně si prof. P.Preiss zvolil název své knihy o Sporckovi (Boje s dvouhlavou saní). Nad tím je latinský nápis Zde Herkules sám proti dvěma. Na rubové straně stojí muž, mající dvě hlavy, shodné s hlavami saně, z poloviny ve světském, z poloviny v kněžském oděvu, s levou nohou dřevěnou, v pravé ruce hůl, jíž okolo stromu nakreslil magický kruh. Strom uprostřed obrazu, zřejmě oblíbený buk, je téměř až po korunu obložen knihami. Vlevo vně magického kruhu je ve svícnu rozžatá svíce, před ní lebka. Koruna stromu je z oblak zalévána z kropící konve. Nad tím latinský nápis, který praví, že klame-li mág, zůstane z Boží vůle stát buk (FAGUS – F. A. Graf V. Sporck). Dole vročení 1730. Autorem medaile je C.Wehrmuth. Medaile byla ražena z mědi a byla namířena proti jezuitům a advokátu Neumannovi.

Ve stejném roce byla ražena další posměšná medaile (14), na jejímž líci je stojící muž v rytířském zbroji, který drží v pravici meč a v levé ruce kouli s křížem. Pod postavou je nápis Rabulista, na meči, na pravé ruce, na kouli i na opasku jsou další nápisy. Okolo postavy je na třech řádcích vysvětlení o Herckomannovi, jenž je představen jako porušovatel zákonů, jež určuje císařský výnos i obecné mínění.

Na rubové straně stojí v kabalistickém kruhu buk, obložený knihami. Na kruh holí ukazuje muž, který má jednu nohu dřevěnou a na druhé koňské kopyto. Na levé straně je naproti němu vedle lebky hořící svíce, zasazená do svícnu. Ruka, vystupující z raků, kropí buk konví. Nahoře latinský nápis, stejný jako na medaili 13, s drobnou chybou: namísto magus (mág) je vyryto maius. Dole vročení 1730. Medaile je zhotovena z mědi. Obě poslední medaile, 13 a 14, připomínají spor s dr. Neumannem.

Poslední sporckovská medaile (15), opět měděná, pochází z r. 1731 a jejím autorem je C. Wehrmuth. Je jediná, jejíž text na rubu je německý. Důvodem bylo, že němčina byla srozumitelná většímu okruhu lidí než latina. Lícová strana je stejná jako na medaili 14. Na rubové straně je v kruhu německý nápis, vysvětlující, že kde přízeň vede pero, kde zlato oslňuje soudce, odvrací se spravedlnost hodně daleko. Jak to ale dopadne se soudcem, který v odměnu bude muset do pekla. A uprostřed medaile je vodorovný latinský nápis, který je věnován nepřemožitelnému Herckomannovi, který je představen stejně jako na medaili 14. Závěrem se uvádí, že jeho socha byla postavena z dobrých důvodů a ze spravedlivé bolesti. Dole iniciály autora medaile C. W. (Christian Wehrmuth), uprostřed nich Sporckův pseudonym FAGUS, úplně dole letopočet 1731.

Poslední dvě medaile připomínají Sporckův dlouholetý souboj s advokátem Neumannem. V r. 1733 byl se Sporckem zahájen soudní proces pro šíření kacířství, zesměšňování katolických světců a obřadů, napadání královských úřadů, císařských ministrů, řádových a světských osob v tiscích, nápisech, obrazech a sochách. Protože zemské zákony neznaly trest za šíření kacířství, byl Sporck souzen jen za tištění necenzurovaných knih k pokutě 6000 zl. a zaplacení soudních útrat. Přestože rozhodnutí soudu bylo pro Sporcka příznivé, jak se dalo očekávat, odvolal se, ale bez úspěchu.

Zestárlý a soudními procesy unavený Sporck o 5 let později, 30.3.1738 zemřel. K historii Sporckových medailí ještě malý doplněk. Největší pozornost vždy poutaly lovecké žetony, a proto je před 1. světovou válkou zhotovoval známý písecký klenotník Karel Webr ze stříbra a s ouškem na zavěšení.

Také v r. 1938 u příležitosti 200. výročí Sporckovy smrti vydala Čs. myslivecká jednota k celostátní výstavě myslivosti pamětní medaili, znázorňující na líci uprostřed obrácení sv. Huberta, převzatou ze Sporckova loveckého žetonu (6), kolem níž je opis Československá myslivecká jednota – 1738 – Sporckův rok 1938. Na rubu je opět reprodukce Sporckovu loveckého žetonu (orlice sedící na lovecké trubce) s nápisem Charmant souvenir a vročením 1738. Kolem je opis Celostátní výstava myslivosti Čs. myslivecké jednoty v Praze 1938.

K 300. výročí založení Řádu sv. Huberta vydala v r. 1955 Česká numismatická společnost, pobočka v Hradci Králové, v mědi a ve stříbře obdobný Sporckův lovecký žeton (6), na jehož líci je uveden vydavatel, na rubu orlice s nápisem Charmant souvenir a okolo opis 300 let od založení Řádu sv. Huberta, Kuks 1695 – 1995. K tomuto výročí vydala ještě velkou medaili, na jejímž líci je vpravo hlava hr. Sporcka v alonžové paruce, pod tím nápis František Antonín hrabě Sporck a vlevo zmenšená a zjednodušená scéna obrácení sv. Huberta, na rubu rubová strana žetonu 11 a opis Řád svatého Huberta, Kuks 1695 – 1995. Tím prozatím historie Sporckovských medailí končí.

Ing. Ctirad Rakušan

Řád svatého Huberta se sídlem na Kuksu

Sídlo

Řád svatého Huberta 
se sídlem na Kuksu
544 43 Kuks
okres Trutnov
Česká republika

Kontakty

E-mail: webmaster@radsvatehohuberta.cz

Newsletter

© 2020 Řád sv.Huberta. Všechna práva vyhrazena.

Please publish modules in offcanvas position.