I.

Kdo ušlechtilý a nádherný Řád svatého Huberta miluje
a plně se svými bdělými smysly lovu oddává, ten ať je
všem ctnostem věren, neb bez nich se při lovu špatně
obstává.

II.
Každý člen Řádu při rozkoši honby stále ať má řádový
odznak na prsou svých, ten kdo jej na lovu nemá, bude
pokutován několika dukáty za svůj hřích.

III.
Pokud se stane, že řádový odznak ztratí, pak se mu pokuta
ještě jednou zvýší, není však příslušnosti k řádu zbaven
docela a na prosbu může nový odznak míti.

IV.
Dříve však, než člen Řádu zabaví se lovem, musí motlidbu
ke svatému Hubertu dát, a každý pro svůj lovecký zdar modlí
se k němu v týdnu jedenkrát.

V.
Třetí den listopadový ať každý člen řádový se k Řádu hlásí
ve zbožnosti a rád, co nejvíce členů Řádu pak ať společně
prosí, aby o společném honu mohli obstát.

VI.
Kdo pokousán byl zuřivým a vzteklým psem, zhojí ho
klíčem svatého Huberta vypálení, a každý ať dbá o rozkvět
Řádu a v modlitbách myslí na ty, jichž tu není.