Anketa

Líbí se Vám hudba na pozadí?
 

Přihlášení uživatele





Stanovisko Řádu svatého Huberta k systémovým a dílčím úpravám zákona o myslivosti

Na základě výzvy ministerstva zemědělství k jednání a diskuzi k systémovým a dílčím úpravám zákona o myslivosti zastává Řád svatého Huberta k jednotlivým okruhům níže uvedené stanovisko.

 

Okruh 1: Snížení stavů spárkaté zvěře

 

Analýza:         Stavy spárkaté zvěře jsou na většině území ČR nad hranicí normovaných stavů. Přesto většina druhů nepůsobí zásadní škody na zemědělských a lesních kulturách a jsou většinou držitelů i uživatelů tolerovány. Větší a zásadní škody působí v některých lokalitách především jelen sika a prase divoké. Alarmující skutečností je v posledních letech stále rostoucí počet ulovených kusů spárkaté zvěře, který svědčí i přes rostoucí lov o setrvávajícím nárůstu početních stavů. Držitelé honiteb, ve většině případů Honební společenstva, nejsou nijak motivováni ani nuceni k vyžadování či hledání nápravy současného stavu a ve většině případů nechávají rozhodovat uživatele honitby. Těm vyšší stavy zvěře vyhovují, a pokud náhrady škod působených zvěří nepřesahují hranice jejich možností, nejsou ani oni nijak motivováni či nuceni stavy zvěře snížit. Pracovníkům OSSM chybí zákonná pravomoc a velice často i potřebná odbornost.

Návrh opatření:          Žádné administrativní opatření ani kontrola lovu (např. předkládáním markantů) početní stavy nesníží. Navrhujeme vypracování metodického pokynu „Vymezení zodpovědnosti za škody působené zvěří na zemědělských a lesních porostech“ a v případě konfliktů důsledné vymáhání náhrady škody na odpovědných subjektech.

Příklad:           Držitel honitby zodpovídá za normované i nenormované stavy zvěře v honitbě a v mezích zákona je zodpovědný za vyžadování této povinnosti po uživateli honitby. Při nedodržení pokynů držitele uživatelem následuje v prvním případě upozornění, v druhém případě finanční sankce a při opakovaném selhání okamžité ukončení nájmu na honitbu. Plní-li uživatel honitby pokyny držitele a přesto dojde ke škodám zvěří, hradí škody držitel honitby.

Uživatel honitby je zodpovědný za plnění pokynů držitele především ve vztahu k předepsané výši lovu a dodržování zásad mysliveckého hospodaření v honitbě. Pokud uživatel honitby neplní pokyny držitele, vystavuje se výše uvedenému postihu a je odpovědný za škody působené zvěří.

Hospodařící zemědělské a lesnické subjekty jsou v případě dodržení normovaných stavů zvěře povinny tolerovat její přirozenou potřebu potravy a místa k životu. Náhrada za škody působené zvěří na zemědělských a lesních porostech přísluší těmto subjektům v případě porušení zodpovědnosti držitele nebo uživatele honitby. Zodpovědnost hospodařících subjektů spočívá v přiměřených a preventivních opatřeních konaných pro snížení škod zvěří (především v dodržování přirozené druhové rozmanitosti biotopu na 2-5% obhospodařovaných pozemků a v umožnění lovu).

Státní správa myslivosti zodpovídá za vykazovanou evidenci, upozorňuje držitele honiteb na případné nesrovnalosti či chyby v plánování a je poradním orgánem při zaznamenání konfliktu mezi subjekty (držitel honitby, uživatel honitby a hospodařící subjekt) V případě opodstatněného požadavku držitele či uživatele honitby uděluje výjimky ze zákona pro dobu a způsoby lovu zvěře.

 

Závěr:  Stát resp. OSSM nedokáže napravit nezodpovědnost člověka! Není důležité, kdo předkládá a kdo schvaluje či kontroluje plán lovu, ale kdo nese zodpovědnost za početní stavy zvěře v honitbě! Vymezením zodpovědnosti a vymahatelnosti náhrad za škody je pro OSSM administrativně a finančně nejméně náročné a v naprosté většině případů dojde v krátké době k narovnání nevyhovujícího stavu.  Stanovování normovaných druhů zvěře a početní stavy ostatních druhů zvěře jsou odpovědností držitele honitby a pro OSSM odpadá i kontrola plnění plánů. Rajonizace spárkaté zvěře a případné oblasti chovu jsou především otázkou dlouhodobé koncepce myslivosti a proto v této chvíli tuto otázku nepovažujeme za zásadní.

Ke zkvalitnění schopnosti pracovníků OSSM, hledat řešení a pomáhat jednotlivým subjektům, navrhujeme požadovat bezpodmínečně vyšší odbornou zkoušku z myslivosti.

 

 

Okruh 2: Lov a krmení zvěře

Analýza: V současné době upravuje legislativa dostatečně problematiku krmení, přikrmování či vnadění zvěře. Skutečnost, že v některých honitbách jejich uživatelé nerespektují zákony ani správnou mysliveckou praxi  a předkládají zvěři plesnivé a hnijící hromady čehokoli, je především jejich ostudou a selháním mysliveckého hospodáře. Pro snižování stavů zvěře, především pak prasete divokého, je vnadění a následný lov na vnadišti nejvíce efektivní a z chovatelského hlediska i maximálně zodpovědný. Způsob přikrmování zvěře v době nouze souvisí především s odborností mysliveckých hospodářů a uživatelů honiteb a je na území ČR velmi různý. Od příkladného po zcela zavrženíhodný.

Lov dospělé černé zvěře na naháňkách je realitou a každý kdo na naháňky chodí je postaven do situace, buď lovit pouze selata nebo riskovat ulovení dospělého kusu. I v tomto případě platí, že úroveň a způsob vedení naháněk souvisí s odborností vedoucích lovu a je na území ČR různý.

Návrh opatření:          Stejně jako v prvním okruhu navrhujeme vymezit zodpovědnost držitele a uživatele honitby za hromady „krmiva“ - nelegální skládky odpadků, a v případě stížnosti toto postihovat sankcemi podobně jako v okruhu 1. Dále navrhujeme definovat vnadění (například množstvím předkládaného krmiva) a rovněž i počet vnadišť na jednotku plochy (např.1 vnadiště na 50 ha).

Způsoby a dobu lovu u jednotlivých druhů zvěře navrhujeme ponechat podle stávající legislativy, s možností bezproblémového udělení výjimek pracovníky OSSM v odůvodněných případech, na základě požadavku držitele a uživatele honitby. Rovněž navrhujeme povolit lov invazivních druhů všem, uživatelem pověřeným, osobám na základě vystavené povolenky k lovu.

Závěr:  Nesprávné krmení zvěře je nešvarem, který je především ostudou myslivců a bude pravděpodobně ještě nějaký čas trvat, než se ho podaří odstranit. Výrazným způsobem by k tomu přispělo odborné vzdělávání mysliveckých hospodářů a jejich zodpovědnost za způsob a množství předkládaného krmiva. Bez vnadění se podle našeho názoru jen velmi obtížně dokážeme vypořádat se snižováním početních stavů spárkaté zvěře, a proto doporučujeme toto za určitých předpokladů umožnit. Lov dospělé zvěře na naháňkách, v blízkosti hranic, atd., navrhujeme umožnit, na základě odůvodněné žádosti uživatele, udělením výjimky OSSM. Doba a způsoby lovu jsou stanoveny především na základě myslivecké etiky a biologie zvěře. Nastupující moderní technika (noční vidění, termovize, fotopasti,…) usnadňuje lov zvěře a rovněž může její používání přispět k zodpovědnému průběrnému lovu. Jako každý vynález lze i tuto techniku využít k nelegální činnosti. Přesto navrhujeme legalizaci jejího používání, především v lokalitách s přemnoženou zvěří. Používání reflexních vest, povinné střelby, odebírání povolenky za lov nesprávné věkové třídy apod. navrhujeme ponechat na rozhodnutí uživatele honitby, v případě posílení pravomocí a odpovědnosti mysliveckého hospodáře pak na něm.

 

Okruh 3: Změny honiteb v souvislosti s majetkovými změnami, myslivecká stráž

Analýza: V souvislosti s majetkovými změnami dochází ke změně honiteb jen ve velmi málo případech. Myslivecká stráž má v současné době především význam z pohledu možnosti lovu invazivních druhů zvěře. Její možnosti dohlížet na dodržování zákona o myslivosti jsou velmi omezené a problematické. Většina členů myslivecké stráže svoje kompetence nevyužívá, někteří jednotlivci pak vzhledem ke svým znalostem a profesionalitě působí především osvětově.

Návrh opatření:          Podporujeme návrh ministerstva na zkrácení termínu, v němž dojde ke změně honitby v návaznosti na změnu vlastnictví k pozemku na půl roku. Institut myslivecké stráže navrhujeme ponechat a při případném školení zdůrazňovat její význam především osvětový. V případě zásadní změny zákona bychom navrhovali sloučit stráž mysliveckou, lesní, rybářskou, atd. a posílit jejich kompetence a případně i podpořit vybavení.

Závěr: Zkrácení termínu podporujeme a stejně tak podporujeme zachování myslivecké stráže.

 

Okruh 4: Fungování honebních společenstev

Analýza: Současná legislativa dává vlastníkům honebních pozemků velká práva. Je ale skutečností, že většina z nich tato práva nevyužívá nebo se o ně vůbec nezajímá a následně pak tato práva využívají uživatelé honitby ve svůj prospěch. Většinu honebních společenstev ovládají a řídí díky nečinnosti a pasivitě vlastníků pozemků myslivci. Frekvence konání valných hromad je většinou jedenkrát ročně, pravidla jsou v různých honebních společenstvech odlišná. Honitby vytvořené honebním společenstvem jsou většinou pronajaty místním mysliveckým sdružením a tvoří dnes tradiční součást venkovského života. Problémy vznikají především v případech, kdy honební společenstvo ovládají myslivci a nejsou schopni či ochotni vyslyšet někdy oprávněné, jindy neoprávněné stížnosti vlastníků pozemků či hospodařících subjektů.

Návrh opatření:          Podle našeho názoru je bezpodmínečně nutné zavést do povědomí všech občanů, že k právu patří zodpovědnost. Navrhujeme proto podobně jako v okruhu 1 vymezení zodpovědnosti vlastníků pozemků za činnost a fungování honebního společenstva. Zákon o myslivosti by neměl řešit občanské záležitosti a proto navrhujeme problematiku honebních společenstev ponechat v mezích občanského zákoníku.

Závěr: Naprostá většina honebních společenstev funguje bez výrazných potíží. Jsme přesvědčeni, že zvýšením odpovědnosti vlastníků pozemků za stavy zvěře (mají k ovlivnění velké pravomoci v podobě normování stavů zvěře a schvalování plánů) a fungování honebního společenstva dojde k rychlé nápravě a především pak ke zvýšenému tlaku na uživatele honiteb na snížení stavů zvěře. Hrozba ztráty nájmu honitby z důvodu opakovaného nedodržení stanoveného plánu lovu by byla pro uživatele honiteb významnou motivací.

 

Okruh 5: Pravidla pro skládání zkoušek z myslivosti

Analýza: V současné době existují tři různé stupně zkoušek (Zkouška z myslivosti, Zkouška pro mysliveckého hospodáře, Vyšší odborná myslivecká zkouška) ale úroveň znalostí a především praktických zkušeností velmi kolísá a závisí nikoli na stupni zkoušky, ale na tom, u kterého subjektu je zkouška vykonávána. Systém celoživotního vzdělávání neexistuje, pokud se někteří jedinci vzdělávají, pak především z vlastního zájmu. Úroveň mysliveckých hospodářů je nedostatečná a z této skutečnosti vyplývá i celá řada problémů. U pracovníků OSSM můžeme zaznamenat naprosto odlišný výklad zákona, velmi často se v problematice neorientují a z toho vyplývá jejich neochota či neschopnost vznikající problémy rychle a efektivně řešit.

Návrh opatření:          Řemeslné cechy využívaly třístupňový systém vzdělávání (učedník, tovaryš, mistr) a jsme přesvědčeni, že dosud nikdo nic lepšího nevymyslel. Podle našeho názoru by postačily zkoušky dvě, jedna „tovaryšská“ - Zkouška z myslivosti, která by opravňovala k samostatnému provozování myslivosti a dále pak „mistrovská“ - Vyšší odborná zkouška z myslivosti, která by měla být podmínkou pro výkon funkce mysliveckého hospodáře, pro pracovníky OSSM a nebo např. pro získání živnostenského listu nebo pro možnost doprovázet lovecké hosty a vychovávat „učně“ adepty myslivosti. Samozřejmostí by měl být systém celoživotního vzdělávání pro všechny aktivní funkcionáře s frekvencí 1x za 5 let.

Závěr: Bez zvýšení odbornosti a nároků na odpovědné osoby (myslivecké hospodáře a pracovníky OSSM) půjde jen obtížně cokoli měnit. Vzdělávání je základem pro budoucnost.

 

Okruh 6: Rozšíření způsobu rozhodování o náhradách škod

Analýza: Vymahatelnost práva je v ČR obecně velmi nízká. Většina uživatelů honiteb na tuto skutečnost spoléhá a společně s pasivitou vlastníků pozemků a strukturou zemědělské výroby jsou toto hlavní příčiny vysokých stavů zvěře. Rozšíření o institut rozhodce bude podle našeho názoru celou záležitost ve většině případů pouze protahovat a stejně nakonec vše bude řešit soud.

Návrh opatření:          Podobně jako v předchozích bodech navrhujeme tuto problematiku řešit z pozice Zákona o myslivosti pouze vymezením zodpovědnosti jednotlivých subjektů. Případné konflikty mezi subjekty pak musí řešit jedině soud v mezích občanského zákoníku.

Závěr: Shodneme-li se na tom, že se současná doba vyznačuje nerespektováním autority a jsou-li právo a zákony jen obtížně vymahatelné ze strany státu, pak neočekávejme, že problematiku škod zvěří vyřeší rozhodce. Bude to jen další článek slabého řetězu. Návrh státního fondu, ze kterého by se hradily škody působené zvěří prostřednictvím OSSM považujeme za výchovu k nezodpovědnosti. Zaplacením poplatku si kupuji beztrestnost, kterou hradí i ti (a právě a především ti) zodpovědní a bezproblémoví.

 

Soubor otázek  -  Další potřebné změny

 

Některé otázky a témata předložená ministerstvem souvisí s výše uvedeným, jiné jsou snadno řešitelné ve spolupráci s pracovníky OSSM a s odborníky na dané téma (např. zoology).

Tyto otázky nejsou pro členy Řádu svatého Huberta nijak zásadní, proto je nezahrnujeme do tohoto stanoviska.

 

Závěrečné stanovisko:

 

Z výše uvedeného vyplývá, že většina zásadních problémů je řešitelná v mezích platného zákona, případně úpravou vyhlášky. Domníváme se, že otevřením zákona o myslivosti může dojít k narušení křehce fungujícího systému nebo dokonce k jeho destrukci. Rovněž jsme přesvědčeni, že vysoké stavy zvěře a působené škody jsou pouze záminkou pro otevření zákona. Skutečný záměr je prosazován několika skupinami, kterým jde především o změnu a ovládnutí honebních společenstev. Největší riziko spatřujeme v přenesení práv z vlastníků pozemků na uživatele zemědělských a lesních pozemků. V krátké době dojde k ovládnutí honebních společenstev těmito subjekty a pravděpodobně i k zásadnímu nárůstu cen za pronájem společenstevních honiteb. Myslivecká sdružení nebudou schopna finančně konkurovat podnikatelským subjektům, proto budou následně zanikat. Přes veškeré nedostatky jsou myslivci součástí venkova a podle našeho názoru by myslivosti ani společnosti neprospělo, pokud by došlo k zániku lidové myslivosti. Opakovaně apelujeme na zodpovědnost všech subjektů i odpovědných představitelů, protože ji považujeme za základní kámen pro právo na cokoli. V situaci, kdy není zřejmý konsenzus nad novelou zákona o myslivosti a není ani jasná vize jejího budoucího směřování, považujeme otevření zákona za krajně nezodpovědné. Zcela zásadním je pro nás riziko snížení minimální výměry honiteb a rovněž i zásah do fungování honebních společenstev. Nebo snad může po předložení novely zákona do parlamentu ministerstvo zemědělství garantovat zachování tohoto minima.

 

Analýza možností státní správy dle současného zákona

Pravomoci státní správy myslivosti byly výrazně omezeny na návrh ČMMJ a LČR zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Je paradoxem, že právě tyto organizace se jako první neustále otírají o státní správu a požadují její zásahy. Filozofie zákona je postavena na spolupráci, respektive komunikaci vlastníka honitby a jejího uživatele. Státní správa má pravomoci víceméně proklamativní v dozorové poloze. Věční kritici si však neuvědomují, že státní správa je kromě mysliveckého zákona vázána i ustanoveními jiných předpisů a zejména správním řádem. V konečném důsledku to znamená, že důkazní břemeno leží na státní správě a při nejasných formulacích v zákoně je dokazování v podstatě nemožné. Navíc chybí přímé zmocnění ke konkrétním úkonům, v zákoně je jen nepřímé zmocnění, a pokud jsem se pokusil ho využít, narazil jsem na právníky z Kraje či Ministerstva.

Projděme si nyní zákon o myslivosti od § 36, protože po tento paragraf je jedná víceméně o záležitosti administrativně-evidenční.

§36,odst.1 – sčítání zvěře – Krajské úřady pravidelně nařizují, uživatelé honiteb vykazují, ale ve většině případů neprovádějí nebo provádějí špatně, protože neznají metodiky. Od roku 1992 jsem se nesetkal s nesouhlasným stanoviskem držitele honitby, protože honební výbory, včetně honebních starostů jsou obsazeny zástupci (funkcionáři) uživatelů honiteb. Selhává tedy kontrolní činnost vlastníků honebních pozemků.

§36,odst.2,3 – plány lovu jsou v termínu předkládány, a ač jsou sestaveny na nereálných číselných hodnotách, jsou vždy držitelem honitby bez výhrad potvrzeny. Jen jednou požadoval honební starosta (současně člen výboru užívajícího MS) navýšení plánu lovu, ale pouze v kategorii srnců. Opět selhává činnost vlastníků honiteb z důvodu podjatosti členů honebního výboru.

§36,odst.4 – jaká je to kontrola plnění plánu lovu, když je orgán státní správy odkázán na údaje, které mu uživatel honitby předkládá. Plnění plánu lovu je prováděno tužkou za pomoci úhynů. Ustanovení sankčního § 64,odst.4 nelze použít, protože státní správa není schopna prokázat uživateli honitby překročení normovaných stavů zvěře. Nájemní smlouvy jsou až na výjimky (LČR) sestaveny nedostatečně, neobsahují průběžnou kontrolu lovu a nepostihují neplnění plánů lovu. Opět selhání vlastníků honiteb.

§36,odst.5 – lov nenormovaných druhů zvěře. Absolutní administrativní hloupost, která je navíc v rozporu s ustanovením § 3 zákona o myslivosti. Záležitost lze řešit podle § 39 zákona o myslivosti.

§37 – změny a plnění plánu souvisí s následujícími § 39,40 a 41

§38 – statistický výkaz se nepředkládá k odsouhlasení vlastníku honitby, a proto orgán státní správy nemůže zjistit nepravdivé údaje o zvěři – viz sčítání a tudíž použít sankční ustanovení § 64 odst. 3, písm. a). Ostatní údaje se opisují z roku na rok.

§39 – snížení stavů zvěře – návrhová záležitost vlastníků či uživatelů honebních pozemků, orgánu státní správy lesa a ochrany přírody. Doposud využíváno sporadicky jen u černé zvěře a to za účelem lovu dospělých kňourů. Plnění stanovených počtů není pod sankcí  a zpravidla ze 4 -6 ks bachyní je ulovena 1.

§40 – povolení lovu v době hájení – novelou zavedena absurdita u poraněné zvěře. Před povolením lovu si musí orgán státní správy myslivosti vyžádat souhlasné stanovisko orgánu ochrany přírody na krajském úřadu.

§41 – povolení lovu na nehonebních pozemcích – zde nejsou problémy.

§45,odst.2 – použití výjimek ze zakázaných způsobů lovu – běžně se používá v současnosti povolení osvětlení cíle při snižování stavů černé zvěře. Ostatní se nepoužívají, Správa Krnap využívá lovu nežádoucích jedinců v přezimovacích objektech již řadu let. Na Krkonoších také nejsou problémy s přemnoženou jelení zvěří.

§49 – způsob kontroly ulovené zvěře – záležitost s lístky je zbytečně složitá a postup v praxi je odlišný od ustanovení zákona o myslivosti a prováděcí vyhlášky. Plomby mohou sloužit k zabránění nebo zmírnění pytláctví, nikoliv ke kontrole plnění plánu lovu. Proklamovaná kontrola oběhu plomb orgánem státní správy je neuskutečnitelná. Plomby jsou uživateli honiteb předány lovcům proti podpisu. Předvolávat lovce za účelem předložení plomby je zcestné. Obce nemají prostředky na úhradu vynaložených nákladů na cestovné a náhradu za ztrátu času.

Ustanovení § 52 - 54 o škodách jsou celkem jasná.

§55,odst.1,2,3 – uplatnění nároků –toto ustanovení je využíváno vlastníky či uživateli honebních pozemků zcela sporadicky. Lesy mají tuto záležitost dokonale propracovanou, zejména v oblasti vyčíslování škod, ale i LČR dělají v této oblasti chyby. Zemědělci v této oblasti tápou, dělají hrubé procesní chyby, kvůli kterým poté nemohou být úspěšní u soudu. Pro zemědělce je k dispozici metodická příručka „Uplatňování náhrad škod způsobovaných zvěří“ zpracovaná pracovníky Výzkumného ústavu rostlinné výroby JUDR. Antonínem Charvátem a doc. Ing. Janem Mikulkou, CSc. Příručka byla v loni vydána v reedici Ministerstvem zemědělství ČR a měla by být k dispozici na všech ORP. Ten kdo se poradil a postupoval podle této příručky, byl u soudu úspěšný. Jakákoliv rozhodnutí státní správy nemohou nahradit komunikaci mezi uživateli honiteb a vlastníky či uživateli honebních pozemků. Rozhodování státní správy je v tomto případě vázáno ustanoveními správního řádu, což ve svém důsledku vede k dlouhodobé papírové válce bez valných vyhlídek na kladný výsledek. Tam kde neexistuje rozumná dohoda, pomůže jen důsledné uplatňování náhrad škod. Vlastníci či uživatelé honebních pozemků ovšem nesmějí podléhat dezinformacím sdělovacích prostředků a myslivců.

§61 – dozor v myslivosti – ukládat nápravná opatření při zjištění nedostatků přísluší jen Ministerstvu a Krajským úřadům. Není mi známo, zda bylo toto ustanovení v ČR uplatněno. Když jsem to zkusil ve svém ORP, byl jsem na základě odvolání jednoho mysliveckého hospodáře sestřelen.

 

Sankční ustanovení nemá cenu probírat, protože neobsahují jakékoliv zmocnění k řešení snižování početních stavů zvěře.

 

Provedl jsem stručný exkurz dle dlouhodobých zkušeností ve státní správě. Celá záležitost se nese v rámci českého principu alibistického přesouvání řešení na někoho druhého nebo-li místo řešení problému, použiji stížnosti směřované k úředníkům. Jsem přesvědčen, že není úkolem státu, aby řešil za své občany jejich problémy. Zákonný rámec je nastaven, je jen třeba ho řádně a důsledně využívat.

 

Ing Zdeněk Navrátil

 

 
_DSC6387.JPG

JavaScript is disabled!
To display this content, you need a JavaScript capable browser.

Kdo je online

Právě připojeni - hostů: 26