Předznamenávají dotované noktovizory konec české myslivosti?

Před několika týdny mi zavolal kolega novinář z celostátního deníku. Zjistil, že ministerstvo zemědělství hodlá přispívat (vybraným) lovcům na nákup noktovizorů a zajímalo ho, s jakou reakcí se toto dotace setká u myslivců.

 

Přiznám se, že mně osobně se nad takovým návrhem "ježí chlupy". To ale může být záležitost čistě subjektivní a respektuji upřímně míněné argumenty těch, kteří s podobnými zařízeními loví. Předpokládám, že ani názor myslivecké veřejnosti nebude v tomto případě jednotný. Proto jsem do tisku formuloval jen opatrné výhrady v tom smyslu, že se noktovizory sami o sobě nic nevyřeší a dodal jsem, že řada mysliveckých kolegů může mít navíc s takovým způsobem lovu vážné etické problémy.

Za několik dní jsem si na webu Myslivosti přečetl k dané problematice článek, který obsahuje i vyjádření ministra zemědělství Mariana Jurečky a mluvčího Hynka Jordána. Myslím, že výroky obou pánů je potřeba číst velmi pečlivě. Paradoxně se nejedná ani tak o ony zmiňované noktovizory, jako spíše kontext, ve kterém je tu myslivost nahlížena.

Ale konkrétně: Resortní mluvčí doslova řekl, že ministerstvo (zemědělství) má v popisu práce maximálně a všestranně podporovat zemědělskou prvovýrobu. "Jedním z limitujících faktorů jsou právě škody způsobené prasetem divokým na zemědělských kulturách." Myslivci, čtěte pozorně – není tu ani slovo o údržbě krajiny, ekologicky šetrných způsobech hospodaření nebo o zachování rostlinných a živočišných druhů. Ministerský mluvčí tu definuje prioritu svého resortu nadmíru jasně – výnosy zemědělské prvovýroby!

Kdybych taková zazněla v letech poválečné bídy nebo v rámci agitace socialistických kolchozů, chápal bych. V roce 2015, kdy masivní masivní zemědělské nadprodukci řešíme mimo jiné tím, že obilím topíme ve speciálně upravovaných kotlích a kukuřici cpeme do bioplynových stanic, mi takový postoj připadá (šetrně řečeno) krátkozraký.  Podle všeho by při současné technologii zemědělského hospodaření na prostou obživu obyvatel stačila produkce ze zlomku obdělávané půdy. Logicky mě tudíž napadá otázka, proč ministerstvo raději nepodporuje k přírodě šetrné způsoby hospodaření, které budou sice méně efektivní, ale umožní přežít mnoha rostlinným i živočišným druhům? Rekordní výnosy přeci nemohou být pro moderní společnost 21. století větší hodnotou než zdraví lidí, kvalita půdy, čistota řek a rybníků! Přišel čas, abychom se začali vážně zabývat tím, proč finanční profit úzké – a v tomto smyslu stále privilegované - skupiny zemědělců máme v tom lepším případě zaplatit alergiemi a dýchacími obtížemi způsobenými řepkovými pily, v horším případě daleko závažnějšími onemocněními, protože obrovské množství chemikálií, které každý rok zemědělci doslova vylijí do přírody, se s velkou pravděpodobností nakonec někde projeví. Nebo si snad máme myslet, že informace o tom, jak se moderní zemědělské technologie stávají hrobem zpěvného ptactva a drobné zvěře a jak před očima mizí desítky druhů hmyzu a "plevelných" rostlin na českých polích, nedolehnou za vrátnici Ministerstva zemědělství? A jestli doléhají, proč se stále nic neděje?

Ještě více otazníků ve mně ale vyvolali výroky, které v tomtéž článku uvedl samotný ministr Jurečka. Ten jednak přiznává, že hodlá předložit novelu zákona o myslivosti (už tento samotný fakt vyvolává u informovaných myslivců drobné žaludeční nevolnosti), ve které bude "tlačit na uživatele honiteb, aby dodržovali normované stavy zvěře a plány lovu, které chce více kontrolovat." Kromě toho nám sděluje, že: "Bude požadovat, aby u černé zvěře a případně u některých druhů vysoké byla při kontrole lovu předložena nějaká nezaměnitelná část odloveného zvířete, například z čelisti a že přemýšlí rovněž o institutu placeného lovce, který by odlovil stanovený počet zvěře, pokud by všechna jiná opatření selhala."

Pokud chápu výroky pana ministra správně, pak nám sděluje, že selhává státem vymyšlený a prosazovaný systém chovu a lovu zvěře. Stát, který má k dispozici veškerou evidenci a statistiku – včetně vydaných plomb a lístků o původu ulovené zvěře, myslivecké statistiky vedené mysliveckými hospodáři a podléhající schválení ze strany držitelů honiteb a v neposlední ředě veškeré sankční opatření v případě nedodržení stanovených postupů – jakoby tu bezradně krčil rameny. Aby ale Černý Petr nezůstal v rukou státu, nabídl pan ministr jasné vysvětlení a přidal i řešení. Za přemnožení spárkaté zvěře mohou myslivci, kteří fixlují v mysliveckých statistikách. A aby se těmto praktikám učinila přítrž, budou muset napříště předkládat dolní čelisti z ulovených kusů. Inu, žijeme sice v době téměř všudypřítomných databázových systémů a digitálních technologií, ale jak vidno, preparovanou sanici hned tak něco nenahradí...

A jako takový šťulec na závěr si pan ministr nechal úvahy o zavedení institutu placeného lovce. Ponechám nyní stranou, že v právním rámci České republiky je podle všeho jeho realizace nejspíš fikcí. Za myslivce bych se ale rád pana ministra zeptal: Jak bude zajištěna etika lovu, tímto člověkem? Jak bude zajištěn dosled poraněné zvěře (předpokládá snad, že někdo z místních psovodů mu kdykoliv a kdekoliv rád pomůže)? Jak bude zajištěna bezpečnost lovu (např. že tento člověk nezraní další myslivce, kteří se budou bez jeho vědomí v honitbě pohybovat)? Jaká myslivecká zařízení bude tento člověk při lovu využívat (že ho uživatelé honiteb pustí na své posedy či kazatelny asi není příliš pravděpodobné)? Kdo ponese odpovědnost za škody způsobené tímto lovcem uživateli (držiteli) honiteb, případně kde a jak se budou tyto škody vymáhat? A v neposlední řadě – jak bude zajištěna kontrola způsobů lovu, nakládaní s ulovenou zvěřinou a dodržení všech zákonných opatření při lovu? A jsem si jist, že podobných dotazů byste, milí čtenáři, vymysleli mnohem více.

Každý opravdový myslivec ví, že příroda je propojený a poměrně komplikovaný systém, ve kterém každý vnější zásah vyvolá mnoho souvisejících efektů. Izolovaná řešení zde nefungují. A tak si troufám tvrdit, že dokud bude česká krajina tvořena řepkovými a kukuřičnými lány, jejichž konce oko nedohlédne, budeme dál řešit problémy s přemnoženými druhy spárkaté zvěře – a nepomohou nám noktovizory, předkládané čelisti ba dokonce ani celá armáda placených lovců. Ani superman totiž neprojde vzrostlým řepkovým lánem a uprostřed kukuřičného pole se nedá odpovědně lovit stejně tak s noktovizorem jako bez něho.

Jsem pevně přesvědčen, že v současné době většinově provozovaný způsob zemědělské velkovýroby má od ideálu dobrého hospodáře stejně daleko, jako institut placeného lovce od ideálu pravodatného myslivce. Možná i odtud pramení mé obavy o budoucnost české myslivosti!

 

Martin HORÁLEK,

myslivecký hospodář a mistr Řádu sv. Huberta