ŘsH v Senátu PČR

Členové ŘsH se zúčastnili slavnostní konference, která se v souvislosti se zápisem myslivosti na seznam nehmotného kulturního dědictví uskutečnila v Senátu PČR.

 

 

 

Akce se konala ve čtvrtek 14. června 2012 pod záštitou senátora Petra Šilara. Řád sv. Huberta byl na konferenci označen za jeden z kořenů myslivecké kultury v našich zemích.

 

 

 

Mezi hlavními referáty zazněl také příspěvek velmistra ŘsH Jana Votavy:

 

 


Vážené senátorky, vážení senátoři, kolegové myslivci a přátelé přírody, dámy a pánové,

 

dovolte mi nejprve jménem členů a rytířů Řádu svatého Huberta předat srdečný pozdrav všem zde přítomným příznivcům přírody a myslivosti a zároveň poděkovat organizátorům za pozvání na dnešní konferenci.

Pojem myslivost vnímá veřejnost a pravděpodobně i někteří z nás velmi rozličně. Pro někoho je myslivost koníčkem a zábavou, pro jiného profesí a zaměstnáním a jistě jsou i tací, kteří vidí v myslivosti barbarské zabíjení ubohých zvířátek, opíjení se po hospodách, střílení a případně i jiná negativa. A do tohoto stavu přichází informace, že myslivost v České republice byla zapsána na seznam nehmotného kulturního dědictví. Podle postoje k myslivosti se někteří pochopitelně radují a jiní zase protestují, a nebo organizují petice proti tomuto zápisu. Zaujmout postoj a vyslovit svůj názor na věc je právem každého člověka a většina lidí si toto velmi dobře uvědomuje. Už méně z nich si je vědoma, že ke každému právu patří neoddělitelně zodpovědnost a že bez zodpovědnosti se z práva stává bezpráví. Vážení senátoři, kolegové myslivci, dovolte mi tedy v této chvíli malé zamyšlení a vyslechněte si prosím, několik slov o právech a zodpovědnosti myslivců z pohledu člena Řádu svatého Huberta.

 

V historii byly první nejstarší řády zakládány již v 11. století. Vždy se jednalo o společenství křesťanů, kteří v prvé řadě chránili vznik života a to ve všech jeho podobenstvích. Vzájemná úcta k člověku, k živočichům, k rostlinám – dnes bychom řekli k celému ekosystému – je a vždy byla smyslem bytí člena řádu. Jednotlivé řády jako společenství lidí se samozřejmě v čase a místě dále vyvíjely. Základní kameny – společné soužití jednotlivých členů na křesťanských zásadách a ochrana života – musí v řádu být zachovány i dodnes. Jedním z těchto historicky vzniklých řádů je také Řád svatého Huberta. A jako svoji specifiku si tento řád vybral vztahy mezi člověkem a přírodním prostředím, které ovlivňuje.

Řád svatého Huberta založil v Čechách před více než třemi sty lety hrabě Sporck na základě svého poznání a zkušeností z Francie, kde již tento řád existoval. Jak píše ve svých pamětech páže hraběte Sporcka a jeho věrný služebník Ferdinand Rakovský již v roce 1778, - cituji – „ založením Řádu svatého Huberta se měla rozšiřovat úcta a vážnost tohoto patrona mezi vznešenou společností šlechtickou, která horlivě pěstovala myslivost, jednak aby přímluvou tohoto svatého u Boha lovci byli ochráněni od všeliké nehody, a také proto, aby nejen oni, nýbrž i psi byli ušetřeni vzteklé zuřivosti a lidé, takovými zvířaty pokousaní, aby byli opět uzdraveni od hrozné nemoci, která je zachvátila. Hlavně pak ti, kdož byli do Řádu přijati, byli odvráceni od různých marnivých a záludných rozkoší a skutků, které směřovaly ke škodě bližních, a měli se oddávati raději nevinné a ušlechtilé myslivosti, místo zahálky, která je počátkem všech nepravostí a za níž vznikají různé zlé myšlenky. Členové tohoto Řádu pak měli svých od Boha propůjčených schopností upotřebiti při lovu zvěře, dané k užitku lidem. To je pro lidi užitečnější, nežli vynalézati různé prostředky, jak by si co nejvíce uškodili. Kromě toho myslivcům, kteří pro neschopnost nemohli si chleba službou již vydělati, z pokladny, do níž různé poplatky členů řádových plynuly, dostati se mělo podpory. Byl tudíž účel, který zakladatel Řádu měl na paměti, velmi ušlechtilý a měl společnost mravně povznésti nad nízký způsob dosavadního života, jemuž mnozí ještě hověli, kráčející ve šlépějích starých časů, kdy nezřízené vášně ovládaly ještě mysl mnohých lidí.“ – tolik z pamětí Sporckova služebníka Ferdinanda Rakovského.

Ať už byl Sporckův původní záměr o založení loveckého Řádu svatého Huberta jakýkoliv, dodnes žije jeho myšlenka v poslání současného, v roce 1978 ilegálně obnoveného Řádu svatého Huberta v Čechách.

Co však je náplní současného Řádu svatého Huberta 21. století a jaké je jeho místo pro život celé struktury dnešní společnosti?

Proč je potřeba morální autority, rytíře ducha ponaučeného ze života, patrona všech myslivců Sv.Huberta?

Myslivecké tradice, které zde existují po staletí, v návaznosti na etiku minulých dob a morálku myslivce se s postupem vývoje lidstva k industriálnímu způsobu života značně změnily. Provozování myslivosti mnohdy ztratilo svůj původní smysl – totiž ušlechtilé činnosti, která má chránit vše živé a nedovolit devastaci Země. Každý z nás, zvláště v poslední době, stále něco hledá. Někdo sám sebe, někdo větší bohatství, myslivci většinou zvěř v lese. Náš patron sv.Hubert nejdříve též celé dny pouze hledal divokou zvěř. A pak náhle nalezl to, co skutečně měl hledat – nalezl totiž Boha. Tedy vzájemnou lásku mezi jednotlivými lidmi, úctu k bližnímu, potřebnou pokoru a morálku ve společnosti, i mezi námi myslivci.

Novodobý ŘsH dle křesťanských tradic vychází ze tří pilířů – víry, lásky, naděje. Víru vkládáme do obnovy našich křesťanských a mysliveckých tradic. Jednotliví členové našeho Řádu se velmi výrazně podílejí na záchraně historických pamětihodností a křesťanských objektů, mysliveckých a lesnických památníků. A to vše proto, aby se dědictví našich otců zachovalo pro naše syny. Druhý pilíř – naplněním lásky k Bohu – vyjadřujeme naší každodenní činností v chrámu přírody. Jedná se o největší boží chrám a proto je nutno jej zvelebovat a mít k němu pokoru. Vztah ke třetímu pilíři – naději – vyjadřujeme naší prací s dětmi. Děti jsou pro nás nadějí budoucnosti, a proto se je snažíme učit všem zákonitostem přírody, soužití s ní a řádnému hospodaření člověka v ní.

Každý myslivec ví, že sv.Hubert je patronem myslivců. Tento patron nám však neukazuje lepší zvěř, nechrání naše psy před úrazem, nepřičiní se o přesnou ránu. Tento patron nám ukazuje vztahy mezi námi myslivci, cestu, po které šel on nám svým příkladem a po které se máme vydat i my.

A právě touto cestou, tímto směrem si již vydali členové ŘsH. Ukazování této cesty je našim hlavním posláním, ve kterém spatřujeme rozdíl mezi ŘsH a ostatními mysliveckými organizacemi.

 

Proto horlivé provozování myslivosti znamená v pojetí člena Řádu svatého Huberta hospodaření s živou přírodou s právem využívat plody tohoto hospodaření, kterými je v tomto případě zvěř. Každý moudrý hospodář si uvědomuje, že sklizni předchází mnoho práce a toto by mělo platit i v myslivosti. Ušlechtilá honba je soubor nepsaných pravidel, která mají společnou úctu ke zvěři. Respektováním mysliveckých tradic, etiky a zvyklostí pak projevujeme především úctu a vděčnost našim předkům, kteří nám předali své řemeslo a zkušenosti, a ctěním přikázání a zákonů Božích pak vyjadřujeme vůli zachovávat tradiční křesťanské hodnoty vyjádřené v morálním kodexu zvaném desatero. Velebení Boha není nic jiného, než respekt před vyšší autoritou a snaha stát se skutečnými šlechtici ducha.

Je-li zápis myslivosti na seznam nehmotného kulturního dědictví národa svým způsobem oceněním a uznáním od společnosti, pak pro myslivce z této skutečnosti vyplývá jasný závazek - pokračovat a rozvíjet toto tradiční lidské řemeslo. Bez tohoto závazku a bez nekonečného množství práce, v tom dobrém slova smyslu „obyčejných“ myslivců, by se mohlo stát, že se z tohoto tradičního řemesla a poslání, stejně jako živé kultury společnosti, stane pouhá mrtvá tradice bez obsahu, kterou budeme muset před zánikem skutečně možná i zachraňovat. Pokud se Vám snad zdá tato představa přehnaná, odpovězte si na otázku, kolik lidí dnes chápe a rozumí podstatě vánočních či velikonočních svátků. Útok na nákupní centra o vánocích a potácející se postavy o velikonočním pondělí jsou dostatečně vypovídající a alarmující skutečností.

Hubert, dříve než byl prohlášen svatým a patronem myslivců, byl obyčejným člověkem s každodenními radostmi a starostmi, jako většina z nás. Je historickou skutečností, že v jeho životě dochází při lovu k zásadnímu zlomu a Hubert přehodnocuje své životní priority a cíle. Je nazýván apoštolem Arden a lidé v jeho době chodili i z velké dálky poslouchat jeho moudrá slova.  Pro mne je velkou ctí vám na závěr mého vystoupení říci jednu jeho větu, ze které se snažím vytvořit své životní krédo. „Pamatuj člověče každý, čím jsi kdy v životě byl, čím jsi a čím zakrátko budeš“.

A protože zastávám názor, že nejlepším způsobem, jak změnit svět je vlastní příklad, odpovím na Hubertovu větu za sebe. Byl jsem obyčejným člověkem, jsem mimo jiného myslivcem a také členem Řádu svatého Huberta.  Vždy budu usilovat o to, stát se skutečným šlechticem ducha, nositelem přátelství a lásky k bližnímu.

 

Vážené senátorky, vážení senátoři, kolegové myslivci a přátelé přírody, dámy a pánové děkuji vám za pozornost

 

Jan František Votava

Velmistr Řádu sv. Huberta

 

Více fotografií ve fotogalerii