František Antonín hrabě Špork

Panství F. A. hraběte Sporcka – část I. - Konojedy, Malešov a Lysá nad Labem

Legendární postava doby vrcholného baroka – František Antonín Sporck se narodil 9. března 1662 v Lysé nad Labem Janu Sporckovi, říšskému hraběti, generalissimu veškeré císařské jízdy a hraběnce Eleonoře Marii, rozené Finicken.

Prostřednictvím Jana Sporcka se lyské panství dostalo do rukou Sporcků. Tento majetek získal za služby u císařské armády jako náhradu za válečné útraty, což potvrzuje listina Ferdinanda III. ze dne 2.12.1647. V té době byl ze statků zpustošených třicetiletou válkou jen velice nepatrný zisk. Generál se však ukázal jako dobrý správce svého majetku, což přispělo velikou měrou k zisku velikého bohatství. K lyskému panství přikoupil dalších sedm, za které zaplatil úhrnem 603 500 zlatých. Po jeho smrti v roce 1680 zdědil jeho starší syn, František Antonín, velkou část rozsáhlého majetku – Lysou nad Labem s devíti vesnicemi, Konojedy, Malešov a Choustníkovo Hradiště. Jeho mladší bratr Ferdinand Leopold dědil Heřmanův Městec, Morašice, Hoříněves, Vřesov. Další dva sourozenci – sestry Marie Sabina a Anna Kateřina, byly dědicky vyplaceny finanční částkou po 50 000 zlatých.

Roku 1684, kdy František Antonín dovršil zletilosti ve věku 22 let, mohl se ujmout svého dědictví. Kromě výše uvedených majetkových nemovitostí zdědil 3 miliony dolarů v hotovosti. František Antonín byl mužem vysoce vzdělaným (byl absolventem právnické a filozofické fakulty na pražském Karolinu), uměnímilovným, zbožným, dobročinným a šlechetným. Než však nastoupil do držení svých statků, uskutečnil dvouroční turné po Evropě, aby získal nové vědomosti a zkušenosti. Všude, na Temži, Sieně, Dunaji, u jezírka Hofvijver v Haagu, na Rýnu, sbíral František Antonín v duchu Platóna plody ducha moudrých.

V Čechách hned po převzetí majetku a správy svých panství, se snažil vymanit společnost z protireformační nadvlády, která dusila pokrok v tehdejší době. O dva roky později, jako čtyřiadvacetiletý, se 1.5.1686 oženil s 19-letou Františkou Elizabetou Apolonií (1667-1726), baronkou z poměrně nevýznamného rodu Sweerstů z Reistu. Z tohoto manželství přišly na svět tři děti – dcery Marie Eleonora, Anna Kateřina a syn František Antonín Adam, který se však nedožil déle než 1 měsíce svého života. Jejich prvním domovským sídlem se stala Lysá nad Labem.

Z dostupných pramenů lze usuzovat, že až do doby převzetí otcovského panství zde byly velice nízké výnosy hospodaření. Ny lyských statcích bylo 3 080 korců polí, luk a lesů, které sahaly od Drahenic podél Labe až ke Káranému. Z užitkového zvířectva zde bylo cca 70 koní. 374 kusy hovězího dobytka, 206 kusů prasat a 10867 kusů ovcí. Drobnou drůbež dodávali poddaní. K panství náležel pivovar, vinopalna a 17 hostinců. Pro úplný výčet je nutné uvést ještě 5 kačáren, 3 mlýny (Bašta, Komor a mlýn v Hroněticích), které vynášely 620 zlatých z ročního úroku pro panství.

Rybníky k panství náležely dva – Šibický na 300 kop násady a Vazek nad Ostrou na 80 kop kaprů. Délka rybolovu na Labi náležela hraběti v délce 3 mil. Od mlýna Bašty u Nymburka až ke Káranému. Uvedené údaje jsou vypsány z urbáře z roku 1696. K prosperitě majetku však musela Jeho Excelence vydat mnoho tisíc zlatých na hotovosti, aby zpustlé město a okolní vesnice opět začaly nést prospěch. Oba nejslavnější Sporckové však měli vzácnou vlastnost – byli totiž dobrými hospodáři. Správu svých statků užívali nanejvýš rozumně se snahou dále své bohatství rozmnožovat. Přestože přivedli z Německa mnoho snových obyvatel, byl zde zachován český ráz města – viz Nová kniha purkrechtní, psaná radním písařem a správcem školy Martinem Michalem Mrázkem Meziříčským.

Ze stavebních úprav začala Jeho Excelence nejdříve s přestavbou zámku. Nechal zbořit starší budovu loveckého zámečku krále Ferdinanda III., kterou zcela přestavěl a vyzdobil ji monumentálními nástěnnými malbami, ve východním křídle nechal z původní zámecké věže zřídit krásnou kapli zasvěcenou sv. Třem králům. Rytířskou síň ve druhém patře dal vyzdobit válečným motivem slavné bitvy generála Jana Sporcka u sv. Gottharda. Ostatní interiéry a stropy jsou zdobeny freskami s mytologickými a biblickými výjevy. K zámku nechal postavit tzv. Rudolfovo křídlo na východní straně, které spojuje průjezdem zámecký areál se zahradou.

V zámku se nacházela nádherná knihovna, která obsahovala vzácné cizojazyčné tisky. Ty byly překládány jeho starší dcerou Marií Eleonorou. Kromě knihovny se zámek pyšnil bohatou obrazárnou se 188 obrazy.

V současné době zámek slouží potřebám Domova důchodců, tudíž je veřejnosti nepřístupný. Avšak díky pochopení jeho ředitelky, jsou jeho reprezentativní sály několikrát do roka otevřeny včetně kaple sv. Tří králů, aby veřejnost mohla shlédnout díla významných barokních umělců, jakými byli Petr J. Brandl, mědirytci Michal Jindřich Rentz, Johan Ridinger, Montelegro a sochaři M. B. Braun a František Adámek starší se synem.

Další své prostředky využil na vybudování zámecké zahrady a její sochařské výzdoby. Ta je svým pojetím zaměřena k životnímu cyklu člověka a přírody v jednotlivých proměnách. Jde o jedinečný barokní soubor, který můžeme u nás srovnávat pouze s plastikami v Kuksu. Zde se však sochař zabývá ztvárněním povahových vlastností lidí. V Lysé sochař vypodobňoval jednotlivá roční období a přírodní živly.

V těsné blízkosti zámku nechal hrabě Sporck postavit loretánskou kapli zasvěcenou sv. panně Marii, při které v roce 1713 přistavil menší rezidenci pro šest mnichů – bosých Augustiánů. Ta byla po dvaceti letech přebudována v klášter. Stavbu projektoval Bartolomeo Scotti a roku 1739 ji dokončil Anselmo Lurago. Nyní je v prostorách umístěn Státní okresní archiv.

Součástí lyského panství jsou také rozsáhlé lesy, které uspokojovaly nejednu hraběcí zálibu a rozkoš. Pro potěchu ducha v nich začal budovat takzvané eremitáže neboli poustevny. Ty neměly sloužit pouze poustevníkům, byl to především útulek k rozjímání a duševní očistě. Druhá jejich funkce byla určena pro hosty, aby se mohli kochat krásou přírody a uměleckými výtvory tam umístěnými.

Z pousteven postavených na lyském panství vynikala především ermitáž sv. Václava, která byla zřízena roku 1697 západním směrem od Lysé, v místech kde se stýkalo panství s císařským panstvím brandýským. V malé kapličce byl zbudován také oltář, na kterém byla znázorněna smrt sv. Václava. Před ní byly později v roce 1710 umístěny dva andělé v nadživotní velikosti. Proti kapličce stálo okrouhlé stavení s bytem pro kněze. První poschodí bylo určeno pro vrchnost.

Druhá eremitáž stávala nedaleko odtud. Ta byla zasvěcena sv. Jeronýmu a je z roku 1714. Mezi poustevnou a kaplí dal František Antonín o pět let později vystavit letohrádek, který nazval „Maison de bon repos“, krátce Bonrepo. Dále k západu, téměř u údolí Jizery, dal Sporck vystavit další kapličku, zasvěcenou Simonu Stylitovi, poustevníku divotvorci.

Od poloviny 18. století byly tyto památky, některé záměrně, hrabětem Karlem Sweerts-Sporckem zničeny, ostatní zaniklé památky odnesl čas.

Za svého působení v Lysé nad Labem zřídil v různých částech panství také zcela nové osady – Šnepov, Vápensko, Myšičky a Žabovřesky. Poslední jmenované posunul později dál až k dnešnímu lesu Boru. Nyní nese obec název Dvorce.

Jižně od Lysé za Zemskou stezkou, u vsi Litol postavil oboru pro více než tisíc (1000) daňků. A to není zcela celkový výčet jeho stavebních zásluh, - o zámku a klášteru, který je pod ochranou sv. Jana Nepomuckého a který z původního klášteříku s kaplí loretánskou se během 20 let rozrostl v rozsáhlý klášterní objekt, jsem se již zmiňovala. Bylo to však i Nové stavení, po kterém dnes není žádné památky. Podle doložených zpráv stávalo nedaleko Karlova, velice blízko od břehu Labe. Když si vezmeme na pomoc starou rytinu panství z roku 1712, je zakresleno u tzv. „dolejší cesty“ – blízko Karlova a před Byšičkami. Postaveno bylo kolem roku 1700 – podle Seemanova deníku si hrabě Sporck vystavěl tento zámeček hlavně k podzimnímu pobytu. Byla to jednoposchoďová budova, kde v přízemí bydlel vrátný a služebnictvo, nahoře dvě místnosti a veliká předsíň. Zde se scházela lovecká společnost před štvanicí a hony.

Nedaleko odtud byl špitál na Karlově pro zchudlé a nemocné a špitální kostel sv. Kříže. V kostele sv. Kříže se zažitou tradicí pořádaly svatohubertské mše. Po mši následovala návštěva špitálu a „nadílka“ pro 48 Sporckovských špitálníků. Proti kostelu u silnice stávala pravá socha od M.B. Brauna „Pravda“ z roku 1725. V těsném sousedství vybudoval Sporck ještě malý mlýnek.

K novému stavení je nutné ještě dodat, že muselo být skutečně skvostným zámečkem, při návštěvě císaře se mu tak zalíbilo, že je chtěl koupit pro prince Eugena Savojského za řadu jeho vojenských vítězství.

K dokreslení panství Lysé nad Labem z doby Františka Antonína musíme ještě uvést započetí stavby kostela sv. Jana Křtitele, který Sporck začal budovat ve svých 57 letech a to přímo v den jeho narozenin. Stavbu však ukončila jeho dcera až po dvaceti letech (1719-1741). Stavitelem je Fr. Max. Kaňka. Kolem kostela je nádvoří, obehnané ladně prohýbanou zdí, ne které jsou umístěny sochy světců. Od děkanství stojí sv. Antonín, Augustin, Řehoř, následují 4 evangelisté od Fr. Adámka st.. Dále stojí svatý Lukáš a svatý Jan, u vchodu je umístěn anděl strážce a anděl Michael. Opět následují evangelisté Matouš a Marek, sv. Jeroným, Ambrož a sv. František Serafínský. Na samém konci u školy stojí svatý Josef.

 

Panství Kožojedy

 

Představením kostela sv. Jana Křtitele jsme se „rozloučili“ s lyským panstvím, které za doby F. A. Sporcka prodělalo bouřlivé proměny téměř ve všech sférách – stavebních, kulturních, uměleckých i hospodářských. Ze Sporckova dominia se vydáme dál, na rozhraní Litoměřicka a Děčínska – do Konojed. Jejich vznik je připomínán litoměřickou kapitulou již v roce 1056, o dalších 400 let později byla vybudována konojedská tvrz – to se psal rok 1451.

Konojedské panství se dostalo do vlastnictví Sporcků prostřednictvím generála císařské jízdy Jana hraběte Sporcka, který je zakoupil roku 1650 za 36 tisíc rýnských zlatých. Podle zápisů z „Pamětní knihy I.“, která je uložena ve Státním okresním archivu v Děčíně, patřily k panství další vsi: Dubična, Petronice, Mukařov, Čáslav, Merboltice a Valkeřice, dále dvůr v Konojedech, Valkeřicích a Štově (viz zápis ze dne 7.10.1657).

Po smrti generála J. Sporcka ho v držení panství vystřídal starší syn F. A. Sporck. Ze soudního popisu víme, že konojedský zámek nechal ve druhé polovině 17. století (1699-1739) částečně barokně upravit přestavbou v hospitál pro 45 chudých a neschopných práce. V hospitálu nechal zřídit také lékárnu a byty pro dva duchovní, správce a lékaře – lékárníka. Panství samo stálo trochu stranou Sporckových zájmů. Ze soudních dokumentů se opět dovídáme, že v letech 1728-1729, kdy došlo ke konfiskaci Sporckovských tisků a kdy vrcholil Sporckův zápas s jezuity, odvezl hrabě část své knihovny z Lysé spolu s proti jezuitskými tisky tajně do Konojed. Přesto byly jak lyské, tak konojedské knihy zabaveny.

Konojedský zámek – špitál sloužil svým účelům až do konce 18. století. V roce 1786 byl nařízením císaře Josefa II. zrušen. Zůstal zde pouze farní kostel. V současné době slouží jako armádní sklad vojenské posádky v Litoměřicích. Hrabě Sporck se zde nikdy na delší dobu nezdržoval.

Jako zajímavost uvádím, že z Konojed pochází Petr Röllig (Rohlík) – jeden z hráčů na lesní roh vyučený ve Versaille, pozdější hráč v kapele hofmistra a hudebníka Tobiáše Seemana.

Ke konojedskému panství patřila také větší obec Valkeřice. Ta vznikla z původních dvou osad – Erkeřic a Pertoltic. Také zde došlo prostřednictvím F. A. Sporcka k velkým změnám a obec se dočkala značného rozmachu. O původní valkeřické tvrzi se ze 14. století nedochovaly žádné zprávy. Jako součást Konojed se připomíná až v roce 1545.

V děčínském archivu se dovídáme z „Pamětnice II“, že roku 1700 dal František Antonín vystavět na místě, kde stávala původní valkeřická tvrz, barokní lovecký zámeček. Zámek byl postaven jako jednopatrový objekt trojkřídlého půdorysu, s hlavním průčelím obráceným k východu. Nad železným balkónem vystupovala ze střechy čtyřboká věž ukončená cibulovitou

přilbicí. Zámecká křídla byla ohraničena nádvořím. Zde se nacházely byty služebnictva, stáje a pomocné skladištní objekty.

V hlavní budově byl v poschodí bohatě zdobený sál, a to jak olejovou malbou, tak štukovou výzdobou. Vedle zámku postavil Sporck dřevěné divadlo, ve kterém se za jeho pobytu hrály různé komedie. Divadlo bylo proslulé tím, že do něho mělo přístup jak služebnictvo tak i vesničané z Valkeřic a celého okolí. Toto divadlo dodnes patří k nejstarším v severních Čechách.

Za nádvořím zámku byla ozdobná zahrada. Sporck se zde však zdržoval především v době honů. Také zde měl několik krásných rokol na chytání ptactva, podobně jako na Čihadlech v Lysé. Největší byly umístěny v obci Slukově, zde se bavíval chytáním sluk, od nich dostala obec i toto jméno.

Roku 1712, kdy se mladší dcera F. A. Sporcka – Anna Kateřina provdala za Karla ze Sweerts-Reistu, tedy ještě za života hraběte, převzala věnem Konojedy se všemi okolními obcemi. Od té doby zde utichl dřívější ruch. Dokonce již roku 1721 došlo ke stržení části zámku ve Valkeřicích. Přesto bylo panství v držení Sporcků až do roku 1802.

 

Malešovské panství

 

Dalším majetkem, který získal v dražbě Jan Sporck roku 1666, bylo malešovské panství, které se skládalo ze dvou městeček a 22 vesnic. Cena za panství činila 114 000 zlatých.

Nový majitel, na rozdíl od předchozích, zde chtěl skutečně sídlit. Jako sídelní místo si však nezvolil starou malešovskou tvrz, vybudoval zcela nový zámek v obci Roztěž, která je asi 6 km vzdálena od Kutné Hory. Zámek, který vybudoval pro svůj pobyt, byl postaven ve stylu loveckého zámečku o jednom poschodí. původní tvrz byla upravena a přestavěna na hospodářské a správní centrum panství. Přestavba byla dost náročná a na jejím dokončení se podílel i F. A. Sporck, který převzal dědictví v roce 1684. Kromě těchto stavebních úprav se mladý hrabě podílel na přestavbě mostu, který z původního dřevěného byl nahrazen mostem kamenným, na vybudování sýpky ze strážní věže a na úpravu hradebních příkopů v pivovarní sklepy. Těmito zásahy ztratila tvrz pevnostní charakter.

Přes všechny tyto stavební zásahy a investice do malešovského panství, bylo v držení rodu Sporcků poměrně krátkou dobu. Osmnáct let sloužil Janu Sporckovi, o tři roky méně Františku Antonínovi. Celkem tedy třicet tři let. Poté panství prodal Fr. Antonínu Halleweilovi.

K tomuto panství se řadil zámek Belveder s jednou z nejkrásnějších sakrálních Sporckovských staveb – kaplí sv. Jana Křtitele na vrchu Vysoká, ve stejnojmenné obci. Peníze na její výstavbu získal Sporck výhrou v kartách nad saským kurfiřtem v květnu 1695 v Karlových Varech.

Stavba sama byla v té době dost kuriózní. Jednalo se o kombinace kaple a letohrádku s eremitáží. Samotný půdorys byl čtyřboký se zkosenými rohy. Letohrádek měl tři vstupy, v přízemí byl presbytář, oddělený od ostatních prostor mříží. Ve středu stál vodotrysk z červeného mramoru, který ve vrcholové části měl sochu sv. Jana Křtitele. Na samé výši bylo krásné zlaté slunce, které po obvodu bylo opatřeno tryskami z nichž stříkala voda. Stěny a strop byly bohatě zdobeny barokním štukem a mozaikou. V prvním patře byla vyhlídková místnost a 4 pokoje. Kaple byla slavnostně vysvěcena v roce 1697 jezuitou Václavem Nerlichem. Eremitáž Belveder byla zapsána jako věcné břemeno malešovského panství.

Důležité je uvést v souvislosti s Vysokou i to, že k veliké radosti hraběte Sporcka se zde na panství narodil jeho syn –  Jan František Antonín Josef Adam Sporck. V kapli na Vysoké byl pokřtěn, leč dítě se dožilo pouze dvou měsíců života a již 10.8.1699 na Malešově zemřelo. Téhož roku František Antonín Malešov s celým panstvím prodal.

V roce 1759, kdy se vrátili mniši zpět do kláštera v Lysé, byla stavba ponechána svému osudu. Roku 1834 uhodil do Belvederu blesk a od té doby k dalším opravám nedošlo. Do dnešních dnů se zachovaly pouze obvodové zdi hlavní budovy se zbytky původních fasád a vnitřní výzdoby.

 

Mgr. Renata Čančíková

Řád svatého Huberta se sídlem na Kuksu

Sídlo

Řád svatého Huberta 
se sídlem na Kuksu
544 43 Kuks
okres Trutnov
Česká republika

Kontakty

E-mail: webmaster@radsvatehohuberta.cz

Newsletter

© 2024 Řád sv.Huberta. Všechna práva vyhrazena.