Kardinál Dominik Duka pozval členy Řádu sv. Huberta k účasti na repatriaci kardinála Josefa Berana.
S radostí a úctou jsme přijeli v sobotu 21. 4. 2018 v 9.30 hod. do strahovského kláštera před baziliku Nanebevzetí Panny Marie,
odkud se po kněžských obřadech a výzvě J. M. Michaela Pojezdného Opraem, opata Královské kanonie premonstrátů na Strahově, „ Vyjděme v pokoji“, vydal slavnostní průvod s ostatky Josefa kardinála Berana na pohřebním voze taženém šestispřežím kladrubských vraníků do Arcibiskupského paláce. Odtud v 10.50 hod. vychází liturgický průvod, ve kterém nesou rakev bohoslovci, průvod uzavírá pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka nesoucí vzácnou relikvii, lebku mučedníka a prvního pražského biskupa české krve, sv. Vojtěcha, do katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Zde, krátce po 11.00 hod., začíná před zcela zaplněnou katedrálou pontifikální bohoslužba. Během ní máme možnost sledovat z bezprostřední blízkosti celou mši, neboť naše místo bylo vpravo od hlavního oltáře, hned za kněžími. Během aktuálního a odvážného kázání kardinála Duky zazněla mimo jiné i slova na obranu národa, na ochranu rodiny a tradičních křesťanských hodnot. Věřící svůj souhlas s pronášenými větami vyjádřili dvakrát dlouhotrvajícím potleskem. Stejně tak byl potleskem odměněn telegram papeže Františka, který přečetl J. Exc. Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký. Po biskupském požehnání byla rakev s ostatky přenesena na místo posledního spočinutí kardinála Josefa Berana do kaple Bratří Bartoňů s Dobenína a sv. Anežky České. Tento akt doprovázely pravidelné údery největšího zvonu, zvonu sv. Zikmunda.
Po ukončení celé slavnosti jsme byli pozváni na nádvoří Arcibiskupského paláce, kde jsme měli možnost poblahopřát spolu s ostatními J. Em. Dominiku kardinálu Dukovi k jeho životnímu jubileu, setkat se s přáteli a při občerstvení prodiskutovat aktuální společenské, řádové a rodinné záležitosti. Celý tento den zůstane natrvalo v našich srdcích.
Stručný životopis:
Kardinál Josef Beran se narodil r. 1888, v r. 1907 začal studovat teologii v Římě, na kněze byl vysvěcen po čtyřech letech, v r. 1912 získal doktorát z teologie, působil nejprve jako kaplan v Chyši na Žluticku, pak v Proseku, v Michli. 6. 6. 1942 byl zajat a krutě vyslýchán gestapem, poté vězněn v koncentračních táborech Terezín a Dachau, kde přežil infekci tyfem. 4. 11. 1946 byl papežem Piem XII. jmenován 33. pražským arcibiskupem. V r. 1948 exkomunikoval kněze Josefa Plojhara kolaborujícího s komunistickým režimem. 18. 6. 1949 veřejně pronesl jedno ze svých posledních kázání, poté byl až do r. 1964 internován na různých místech (Roželov, Růžodol, Mystěves, Paběnice). 5. 10. 1963 podepsal arcibiskup po dohodě se Svatým stolcem slib socialistické republice, poté mu prezident udělil milost a byl převezen do Mukařova, pak do Radvanova. 10. 1. 1965 byl papežem Pavlem VI. jmenován kardinálem. 19. 2. 1965 mu vláda umožnila odlet do Říma, bez možnosti návratu do vlasti. V Římě se aktivně zapojil do práce II. vatikánského koncilu, kde 20. 9. 1965 vystoupil se zásadním projevem k otázkám náboženské svobody a svobody svědomí. 17. 5. 1969 umírá na rakovinu smířen s Bohem a lidmi. Českému kardinálovi se dostalo nevídané pocty, když papež Pavel VI. rozhodl, že bude pohřben po boku nejvyšších představitelů církve v kryptě pod svatopetrskou bazilikou. 2. 4. 1998 byl zahájen proces k jeho blahořečení.
Beranovo přání vrátit se alespoň po smrti do Prahy se po půlstoletí naplnilo.
